středověk, mince

PIPIN III. (751-768), cínová replika francké mince. Ručně odlito a opatinováno. Mince dodáváme v dárkovém balení (sáček s popiskem). Velikost cca 1.7 cm.

MATYÁŠ KORVÍN (1458 - 1490), cínová replika uherské mince. Ručně odlito a opatinováno. Mince dodáváme v dárkovém balení (sáček s popiskem). Velikost cca 2.8 cm.

OTTO (962 - 973), cínová replika francké mince. Ručně odlito a opatinováno. Mince dodáváme v dárkovém balení (sáček s popiskem). Velikost cca 2.3 cm.

MÁRIA (1342 - 1382), cínová replika uherské mince (dinár). Ručně odlito a opatinováno. Mince dodáváme v dárkovém balení (sáček s popiskem). Velikost cca 2.8 cm.

Tento vzácný Valdštejnův dukát z roku 1628 nese na rubové straně letopočet ve zvláštní formě 628. Rytec razidla pravděpodobně udělal chybu při rozvržení opisu a pro chybějící číslici 1 již nezbyl dostatek místa. Valdštejnovo zlatoZahájení ražby valdštejnských mincí vycházelo ze samolibé snahy vévody vyrovnat se jiným šlechticům českého království, kteří měli v té době mincovní právo. Valdštejnovi nešlo v první řadě o zisk z vlastního mincování. Již dříve se nesmírně obohatil účastí na dewitském konsorciu při vydávání znehodnocených vládních peněz, jež mělo za následek zničení české měny, totální hospodářský rozvrat země a následně r. 1623 vyhlášení státního bankrotu. O důvodech vlastního mincování Valdštejn doslova píše: „Ale já toho nedělám pro užitek, než pro reputaci.“ Valdštejn však nedisponoval bohatým nalezištěm zlata, proto pro ražbu svých dukátů nechával stahovat z oběhu a přemincovávat i nekvalitní cizí mince a tzv. klenotnický pagament. Snad z důvodů úspory nákladů či z něčí snahy nezákonně se obohatit se nakoupené zlato příliš nepřečišťovalo. Nízká ryzost zlatých mincí byla zjištěna již roku 1629 v Drážďanech a Zaháni. Tento fakt později vedl k personálním a výrobním změnám v jičínské mincovně.

Materiál: Mosaz, Váha: g, Velikost: 21 mm

Materiál: Stříbro .999, Váha: 0,6 g, Velikost: 37 mm.

Brakteát (Bracteat) z latinského bractea = tenký (plátek, plíšek). Jedná se o jednostranné mince ražené na velmi tenkém stříbrném střížku knoflíkového tvaru. Mince o průměru kolem 40 mm tak váží například pouhý 1 gram! Lícní reliéf Brakteátů je prohlouben a často zdoben několika soustřednými kruhy. Razí se pouze jedním (horním) razidlem, přičemž spodní razidlo je nahrazeno většinou koženým podkladem. Technologicky je možné vyrazit i více kusů najednou (3-4), čehož ve středověku využívali k zefektivnění ražby. Nejvíce oblíbeny a rozšířeny byly Brakteáty ve 12. a 13. století v Německu a Čechách. Především německé ražby se vyznačují pestrým rozsahem motivů a nádherným výtvarným provedením. Vznik termínu Brakteát však spadá až někam do 17. století a týká se jenom formy mince, ne její hodnoty.

Materiál: Mosaz. Velikost: 21 mm.

Florén je první českou zlatou mincí, jejíž ražba započala roku 1325. Ražba českých florénů byla záležitostí spíše reprezentativní, protože v Čechách chyběly větší zdroje zlata. Vysoká kvalita florénů způsobila, že se mince ztrácely z oběhu – byly taveny, ukrývány nebo mizely v zahraničí. Nejčastěji užívanou mincí tak v Čechách zůstával stříbrný pražský groš. Směnný kurz počítal s 16 pražskými groši na 1 florén, jehož hmotnost byla asi 3,53 gramu o ryzosti 990/1000. O ražbě florénů krále Jana je zmínka ve Zbraslavské kronice Petra Žitavského. Uvádí se v ní, že roku 1325 byla pod dohledem lombardským (florentským – odtud název florén) v Praze zahájena práce spojená s ražbou zlatých mincí. Obraz českých florénů zachovává podobu své italské předlohy – zlaté mince města Florencie s obrazem heraldické lilie na líci a postavou sv. Jana Křtitele na rubové straně. Jen podle zkráceného lícního opisu JOHANNES REX BOEMIE lze rozeznat český původ těchto mincí.

Materiál: Hliník, Váha: g, Velikost: 21 mm

Půlgroš ražený podle anglického vzoru s čelním vyobrazením poprsí krále. Podle stylu mincovního obrazu se předpokládá, že razidla vytvořil severoitalský řezač kolků. Půlgroš byl ražen pouze za vlády Jana Lucemburského, pravděpodobně na počátku jeho vlády v Čechách. Ražba této mince se podle některých názorů vztahuje k Janově korunovaci českým králem v roce 1311, případně se jedná pouze o zkušební odražky. Na pozdějších mincích tzv. českého typu bylo poprsí krále nahrazeno obrazem královské koruny (zachováno asi 25 exemplářů). Půlgrošů anglického typu se zachovalo ještě méně (5–6 kusů), a proto jsou dnes velmi vzácné.Půlgroš jako nominál zřejmě nezískal oblibu, proto byla jejich ražba zastavena a mince staženy z oběhu.

Materiál: Mosaz. Velikost: 21 mm.

Sporný a unikátní dukát moravského markraběte Jošta existuje s největší pravděpodobností pouze ve dvou exemplářích. Dodnes se vedou spory, zda se jedná o pravé mince či snad padělky z 19. století. Avers mince však nese velmi věrohodné vyobrazení markraběte provedené v čistě gotickém stylu. Jošt obnovil brněnskou mincovnu a po celou dobu vlády razil vlastní mince, včetně omezené emise tohoto dukátu. Jošt (lat. IODOCUS) Lucemburský, moravský markrabě z dynastie Lucemburků, braniborský kurfiřt, římský král, prvorozený syn markraběte Jana Jindřicha, mladšího bratra Karla IV. a Markéty Opavské. Jošt byl velmi schopným a obratným politikem, který ctižádostivě toužil po větší moci i majetku a neváhal v zájmu svých cílů měnit strany a názory. Spolu se svými bratry citelně zasahoval do záležitostí českého království, kde vládl jejich bratranec Václav IV. Roku 1410 proti němu kandidoval na krále Svaté říše římské. Volba probíhala v situaci, kdy žil zvolený, korunovaný, ale roku 1400 sesazený římský král Václav IV. Kurfiřti zvolili v září 1410 za římského krále Zikmunda. Protože však nedostal potřebnou většinu hlasů, volbu 1. října opakovali a své hlasy dali Joštovi. Z titulu římského krále se těšil jen krátce, od 1. října 1410 do 18. ledna 1411, kdy zemřel na brněnském hradě Špilberku.

Materiál: Mosaz, Váha: g, Velikost: 20 mm.

Zlatý solidus byzantského císaře Michala III., nález z hrobu č. 480 u trojlodní baziliky v Mikulčicích. Za Michaela III. zpočátku vládla převážně jeho matka Theodora. Od roku 856, kdy dal její bratr zavraždit ministra Theoktista a Theodora musela odstoupit, vládl za něj vojevůdce Bardas s titulem Caesar. V roce 862 vyslal kníže Velké Moravy Rostislav poselství k císaři Michaelovi III. s prosbou o vyslání duchovních, kteří by vedli bohoslužby ve slovanské řeči a položili tak základy vlastní církve na Velké Moravě. Obyvatelé Velké Moravy se již v té době sice seznámili s církevním učením misionářů z východofranského království, ale kníže Rostislav se obával politického a náboženského vlivu německých kmenů, a tak ze země nechal latinsky mluvící kněží vyhnat. Díky znalosti jazyka byli pro tuto misi vybráni právě Konstantin a Metoděj. Při přípravách Konstantin sestavil písmo pro slovanský jazyk – hlaholici – a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb. Po zavraždění Barda roku 865 se spoluvládcem Michaela III. stal Basileios (původem arménský podkoní), který však nechal svého spolucísaře a přítele 23. září roku 867 také zabít a poté se stal zakladatelem nové dynastie.

Materiál: Mosaz. Velikost: 22 mm.

Císařský typ dukátu Karla IV. ražený po roce 1355. Dukáty Karla IV. byly na rozdíl od dukátů jiných evropských vládců raženy pouze v malém množství z důvodu omezených přírodních zdrojů zlata jílovských a kašperských dolů. Proto se dnes jedná o velmi vzácné české mince. Lícní strana dukátu nese autentické poprsí českého krále a římského císaře Karla IV. s císařskými insigniemi – korunovačními klenoty. Dukáty, ražené z téměř čistého zlata, byly nevyššími peněžními nominály gotiky a sloužily jako platidlo většinou jen v mezinárodním obchodě. Přes obrovský hospodářský a politický vzestup Čech paradoxně upadala kvalita a jakost pražského groše. Ke konci vlády Karla IV. poklesl obsah stříbra v groši na pouhých 75 %, přičemž první pražské groše obsahovaly v době svého zavedení roku 1300 asi 93 % stříbra.

Materiál: Hliník. Velikost: 27 mm.

Ludvík Jagellonský razil v Kutné Hoře pražské groše v letech 1523–24 ve velmi omezeném množství. Někdy mezi lety 1520 a 1526 byly pražské groše také raženy ve šlikovské mincovně v Jáchymově. Od kutnohorských grošů se liší šlikovským štítkem v rubním opise a jsou velmi vzácné. Pražské groše ražené v Jáchymově šlikovským konsorciem společně se známými tolary nejsou v podstatě vládními (královskými) mincemi, přestože se výtvarně i formálně shodují s kutnohorskými groši. Šlikové je razili ve vlastní režii, z vlastního stříbra, na základě povolení zemského sněmu, které uvádí, že parametry a vzhled grošů musí odpovídat královské minci, doslova, že mohou: ... na horách joachimtálských bíti groše na zrno, kterak na Horách Kutných se tepe, s tímž rázem i s textem i s malou proměnou, co se tkne jejich erbu.

Materiál: Hliník. Velikost: 40 mm.

Za vlády Rudolfa II. se na vysoké umělecké úrovni mincí a medailí podíleli významní umělci císařova pražského dvora, především A. Abondio. Za Rudolfovy vlády nedošlo k žádným závažným změnám v oblasti jakosti mincí. K již existujícím nominálům přibyl pouze malý groš, který jako jediný nesl označení hodnoty v českém jazyce. Císařovou vášní byla podpora vědy a umění. Na Rudolfově dvoře pobývalo mnoho umělců, alchymistů, astronomů a astrologů, včetně dánského astronoma Tychona de Braha a Němce Jana Keplera. Rudolf sám sebe považoval spíše za učence a umělce než za panovníka. Jeho nákupčí projížděli celou Evropu a skupovali všechna významná výtvarná díla té doby. Bohužel rozkrádání Rudolfovy sbírky začalo hned po jeho smrti, část si mezi sebou rozdělili členové habsburského rodu a část byla odvezena jako válečná kořist v roce 1648 do Švédska.

Materiál: Hliník. Velikost: 20 mm.

Roku 1300 provedl český a polský král Václav II. měnovou reformu, kterou zajistil zemi stabilní minci – pražský groš. Brakteáty tohoto panovníka jsou tedy posledními českými brakteáty. Historie brakteátů: Roku 1210 opustil král Přemysl Otakar I. ražbu tradičních denárů, které byly v dané době značně znehodnoceny, a dal razit novou minci – brakteát (z lat. bractea – tenký plech). Brakteát byla jednostranná mince ražená z tenkého plechu, většinou stříbrného, výjimečně zlatého či měděného. Minci se lidově přezdívalo plecháč. Tyto brakteáty byly raženy po vzoru míšenských a Přemysl Otakar I. je dal razit proto, že v souvislosti s kolonizační vlnou na naše území ve velkém pronikaly jak míšenské brakteáty, tak jihoněmecké haléře a vídeňské feniky. Český král se snažil zjednat svému mincovnímu regálu opět platnost vydáváním takových mincí, k nimž by mohl mít lid důvěru. Byla tak opět zavedena dobrá mince, jejíž nominální hodnota se bezmála kryla s hodnotou kovu v ní obsaženého.

Materiál: Hliník. Velikost: 20 mm.

Roku 1300 provedl český a polský král Václav II. měnovou reformu, kterou zajistil zemi stabilní minci – pražský groš. Brakteáty tohoto panovníka jsou tedy posledními českými brakteáty. Historie brakteátů: Roku 1210 opustil král Přemysl Otakar I. ražbu tradičních denárů, které byly v dané době značně znehodnoceny, a dal razit novou minci – brakteát (z lat. bractea – tenký plech). Brakteát byla jednostranná mince ražená z tenkého plechu, většinou stříbrného, výjimečně zlatého či měděného. Minci se lidově přezdívalo plecháč. Tyto brakteáty byly raženy po vzoru míšenských a Přemysl Otakar I. je dal razit proto, že v souvislosti s kolonizační vlnou na naše území ve velkém pronikaly jak míšenské brakteáty, tak jihoněmecké haléře a vídeňské feniky. Český král se snažil zjednat svému mincovnímu regálu opět platnost vydáváním takových mincí, k nimž by mohl mít lid důvěru. Byla tak opět zavedena dobrá mince, jejíž nominální hodnota se bezmála kryla s hodnotou kovu v ní obsaženého.

Materiál: Hliník, Váha: g, Velikost: 40 mm

Umělecké ztvárnění tohoto velmi vzácného tolaru z olomoucké mincovny jej řadí mezi nejkrásnější výtvory evropského mincovního umění 17. století. Mimo mince stříbrné byly ze stejných razidel raženy také 10 a 5dukáty a unikátní 25dukát. Na mincích moravských stavů je vyobrazen trojhran, obepnutý vinnou révou, a moravská orlice s opisem UNIO TE STANTE VIREBO (Stojíš-li se mnou, budeš silný.). Po bělohorské porážce byla nařízením Ferdinanda II. z 15. 12. 1620 ražba stavovských mincí zastavena a byly stahovány z oběhu.

Materiál: Hliník. Velikost: 41 mm.

Razidla prvních valdštejnských tolarů dodal pravděpodobně rytec pražské mincovny K. Engelhardt. Vyryl prý (snad dokonce dvakrát) podobiznu Valdštejna tak ohavně, že se frýdlantský zemský hejtman Taxis neodvážil tyto kolky vůbec použít pro ražbu a raději objednal nová razidla u nejmenovaného moravského rytce. První vzácné Valdštejnovy tolary, ražené v roce 1626 v počtu asi 2 000 kusů, nesly rubní opis DOMINUS PROTECTOR MEUS. Toto heslo bylo však použito bez Valdštejnova vědomí. Proto jej po zhlédnutí odražků svých tolarů nechal nahradit vlastním rodovým heslem INVITA INVIDIA (závisti navzdory). Avšak za pouhé dva dny se rozhodl jinak, a to pro opis SACRI ROMANI IMPERII PRINCEPS, který podle jeho soudu lépe vyjadřuje jeho významné postavení v říši. Ačkoliv je mnohdy uváděno, že heslo INVITA INVIDIA bylo použito na Valdštejnových mincích, není tomu tak. Tolary s tímto opisem nebyly pravděpodobně nikdy raženy.

Materiál: Hliník. Velikost: 27 mm.

Pražský groš je slavná česká stříbrná mince, která byla poprvé ražena v Kutné Hoře roku 1300 králem Václavem II. na základě mincovní reformy, na jejíž organizaci se podíleli italští finančníci. Podle některých odborníků je možné, že zpočátku byl ražen v Praze (odtud jeho název), ale brzy byla ražba přenesena do Kutné Hory. Mince má na líci obraz české královské koruny a jméno panovníka, na rubu pak českého lva, což se nezměnilo během téměř dvou set padesáti let její ražby. V opise je uvedeno GROSSI PRAGENSES (z nejasného důvodu v množném čísle). Na rozdíl od předchozích denárů a brakteátů, které byly poměrně lehké (cca 1 g), byla tato nová mince těžší (původně asi 3,8 g). Proto byla označována jako denarius grossus = těžký denár, z čehož se vyvinul název GROŠ. Za téměř čtvrt tisíciletí trvání ražby bylo jenom v Kutné Hoře vyraženo asi půl miliardy pražských grošů.