Juraj Jánošík: zbojník, který se stal legendou Karpat

Pokud jste někdy projížděli Slovenskem, Valašskem nebo polskými Beskydami, jméno Jánošík jste určitě zaslechli. Na sochách, v hospodách, v písničkách a na suvenýrech se pořád vrací muž v širokém opasku, s kloboukem a s malou sekerkou na dlouhé násadě. Pro lidi ve střední Evropě je tohle zhruba to, co je pro Angličany Robin Hood. Jánošík ale žil doopravdy. Narodil se v Karpatech v době, kdy se tu o spravedlnost příliš nikdo nestaral, a jeho příběh se za víc než tři sta let stal symbolem odvahy a touhy po svobodě.

Pojďme si ho tedy představit pořádně, třeba i pro někoho, kdo o něm slyší úplně poprvé.

Kdo byl Juraj Jánošík

Narodil se 25. ledna 1688 v Terchové, horské vesnici v pohoří Malá Fatra na severozápadě dnešního Slovenska. Tehdy to bylo Uherské království. Rodina byla poddanská, žila z pastvy, drobného hospodaření a práce v lese, a kraj byl zkrátka drsný. Jánošík si podle tradice prošel i základním školním vzděláním a údajně se měl učit na kněze, jenže osud mu připravil jinou cestu.

Do života ho nejdřív zatáhla vojna. V Uhrách tehdy probíhalo povstání Františka II. Rákocziho a Jánošík se dostal do vojenských služeb. Po skončení bojů sloužil jako hlídač na hradě v Bytči. Právě tam v kobce seděl zbojník Tomáš Uhorčík a podle pověsti mu Jánošík pomohl utéct. Od té doby šel svou cestou po boku zbojníků a brzy se stal hejtmanem celé družiny.

Co vlastně znamenalo zbojnictví

V Karpatech nebylo zbojnictví žádnou vzácností. Hory byly odlehlé, státní moc daleko a lidé často trpěli robotou, vysokými daněmi a odvody do vojska. Někteří odešli do lesů a ve skupinkách se živili tím, že přepadali obchodníky, panské dvory a cestující. Prostý lid se k nim stavěl různě, ale často je podporoval, protože vrchnost nebyla oblíbená.

Jánošíkova družina působila zhruba v letech 1711 až 1713, hlavně na severním Slovensku, tedy na Liptově, Oravě, v Turci a na Považí. Pověsti ji pak vedou i dál, přes Gemer až k hranicím s Moravou, Slezskem a Polskem. Kde přesně se pohybovali, dnes už nikdo neřekne, ale hory Malé Fatry, Tater i Beskyd pro ně byly ideálním úkrytem.

Fatra - pohoří, které je součástí Karpat, zde působili zbojníci

Zajetí, soud a smrt

Jánošíkův zbojnický život netrval dlouho. Zajali ho na přelomu let 1712 a 1713 v Klenovci a odvedli do Liptovského Mikuláše. Tam ho soud vyslýchal a dobové zápisy zmiňují i mučení. Rozsudek padl v březnu 1713 a byl krutý: pověšení za žebro na hák. Jánošíkovi bylo pětadvacet let.

Právě to, že zemřel tak mladý, a také způsob, jakým prý před soudem vystupoval, lidi dojalo. Jeho jméno se z okresních zápisů přesunulo do písní a vyprávění a začalo se z něj stávat to, co známe dnes.

Skutečnost a legenda

Historické prameny jsou k Jánošíkovi spíš střízlivé. Soudní zápisy mluví o loupežích a družina se nechovala vždycky šetrně. Lidová tradice ale z něj udělala hrdinu, který bral bohatým a dával chudým, a tahle představa je dnes mnohem silnější než archivní papíry. Lidé do něj prostě promítli svou touhu po spravedlnosti. Možná to není úplně historicky přesné, ale na tom, proč nás jeho příběh pořád oslovuje, to nic nemění.

Monumentální socha Jánošíka v obci Terchová

Jánošík a ostatní karpatští zbojníci

Jánošík nebyl v Karpatech sám, podobných postav tu vyprávějí desítky. Na Moravě a ve Slezsku se zpívá o Ondráši z Janovic, který působil v Beskydách a zahynul roku 1715. Polští horalé z Podhalí a Zakopaného znají Jánošíka jako Janosika a nosí s sebou podobnou sekerku, které říkají ciupaga. Na Ukrajině mají Oleksu Dovbuše, vůdce karpatských opryšků, kterého zabili roku 1745. Rumuni mají Pinteu Viteazula z Maramureše a v Maďarsku, Srbsku nebo Bulharsku zase betyáry a hajduky.

Dohromady vzniká jakási zbojnická mapa celých Karpat. Každý národ má svého hrdinu, ale příběh je podobný: chlap z lidu, který se postavil proti moci a zaplatil za to životem.

Valaška: Jánošíkův nerozlučný společník

Když si Jánošíka představíte na obrázku, skoro určitě v ruce drží valašku. Je to horalská sekerka s dlouhou a často bohatě zdobenou násadou. Pastevci si ji brali na cesty do hor jako hůl, nástroj a v případě nouze i jako zbraň proti vlkům nebo zlodějům. Jméno dostala podle Valachů, pastevců, kteří od středověku obývali celý karpatský oblouk a přinesli sem svůj způsob života i zvyky.

Z praktické pomůcky se časem stal symbol horalské hrdosti. Valašky dodnes uvidíte při folklorních slavnostech, v krojových průvodech i při tancích. Nejznámější je odzemek, ve kterém tanečníci s valaškou předvádějí sílu a obratnost.

Sekera valaška z naší kovárny

Valašsko a jeho tradice

Valašsko, kraj na východě Moravy a v podhůří Beskyd, patří k místům, kde se horalská kultura dochovala nejdéle. Stále tu žijí ovčácké zvyky, lidové písně a cimbálové muziky, kroje i tradiční řemesla, od dřevěného stavitelství až po kovářství. Pokud byste chtěli vidět, jak se tu žilo dřív, zajeďte do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, jednoho z největších skanzenů ve střední Evropě.

Typická venkovská stavení

Naše kovárna a valašky

U nás se valaškám věnujeme už mnoho let. Každá vzniká v kovárně ručně, tak jak to dělali kováři po generace. Železo se rozpálí, vytvaruje a pečlivě opracuje, aby sekerka nebyla jen ozdobou, ale pořádným a vyváženým kusem řemesla, který vydrží. Valaška od nás se hodí jako dárek pro někoho, kdo má rád tradice a historii, jako dekorace do chalupy nebo do sběratelské vitríny, jako doplněk ke kroji a nakonec i jako suvenýr z Valašska pro návštěvníky ze zahraničí. Nabídku najdete tady: valašky z naší dílny.

Jánošík v kultuře

Jánošíkův odkaz je v kultuře doslova všude. Lidové písně a pověsti se předávaly už od 18. století a v 19. století se ho chopili básníci i spisovatelé. Ve 20. století přišel film. První slovenský celovečerní němý film Jánošík vznikl v roce 1921, v roce 1935 natočil svou verzi Martin Frič a v roce 1963 slovenský režisér Paľo Bielik. Polsko-československý televizní seriál Janosik z roku 1973 je v Polsku dodnes legendární a naposledy příběh pojali moderně Agnieszka Holland a Kasia Adamik ve filmu Jánošík: Pravdivá história z roku 2009.

Československý historický film Jánošík (1935) režiséra Martina Friče vypráví příběh legendárního slovenského zbojníka Juraje Jánošíka a patří ke klasickým dílům československé kinematografie.

V Terchové se každý rok konají Jánošíkovy dni plné hudby, tance a tradičních řemesel a v Malé Fatře najdete turisticky oblíbené Jánošíkovy diery, soutěsku, se kterou se pojí pověsti o zbojnických skrýších.

Proč nás Jánošík fascinuje dodnes

Je to příběh o odvaze, o muži, který se nebál postavit proti mocným, a také o svobodě, kterou horalé vždycky hájili. A hlavně o tom, že obyčejný kluk z horské vesnice se může stát symbolem celého národa. Pro návštěvníka ze zahraničí je Jánošík skvělým klíčem k pochopení Karpat. Když se vydáte na Slovensko, na Valašsko nebo do Beskyd, uvidíte jeho stopy na každém kroku, na sochách, v písních, na slavnostech i v rukou kovářů, kteří dál kují valašky.

Často kladené otázky

Kdy žil Juraj Jánošík?
Narodil se v lednu 1688 a v březnu 1713 byl popraven, bylo mu tedy pětadvacet let.

Kde Jánošík působil?
Hlavně na severním Slovensku, tedy na Liptově, Oravě, v Turci a na Považí. Pověsti ho spojují i s okolím Moravy, Slezska a Polska.

Co je valaška?
Tradiční horalská sekerka s dlouhou násadou. Původně sloužila pastevcům a časem se stala symbolem horalské kultury.

Kde si mohu koupit valašku?
Ručně kované valašky vyrábíme v naší kovárně a najdete je v nabídce na Drakaria.cz.