Antické meče

Antické meče

Naší srdcovou záležitostí je antika. Neustále rozvíjíme vývoj antických zbraní, kombinujeme různé materiály (ocel, dřevo, bronz, kost) a postupy, abychom se co nejvíce přiblížili originálům. Do doby železné spadají kované keltské meče a antropomorfní dýky s bronzovou rukojetí. Protivníci Galů – Římané, používali meče typu gladius. Naše nabídka zahrnuje i řecké, thrácké, dácké a gladiátorské zbraně.

Historické meče

Číst více
cena
5 500 Kč8 900 Kč

Naší srdcovou záležitostí je antika. Neustále rozvíjíme vývoj antických zbraní, kombinujeme různé materiály (ocel, dřevo, bronz, kost) a postupy, abychom se co nejvíce přiblížili originálům. Do doby železné spadají kované keltské meče a antropomorfní dýky s bronzovou rukojetí. Protivníci Galů – Římané, používali meče typu gladius. Naše nabídka zahrnuje i řecké, thrácké, dácké a gladiátorské zbraně.

Historické meče

Keltské meče

Jedno z prvních etnik, které se na Evropském kontinentu severně od Alp objevuje, byť skrze písemné zápisky svých jižních sousedů – Řeků a Římanů jsou Keltové. Domovina Keltů se nacházela zřejmě ve střední Evropě. Ať už to byli Galové, jak zní latinský název Keltů, či později po nich Germáni a Slované, všichni zanechali svůj otisk v české krajině. Obraťme se však k hmotné kultuře, kterou po sobě zanechali tito dávní obyvatelé Bohemie, jak se říká naší vlasti po keltském kmeni Bójů. Vedle mincí, zvaných duhovky, nákrčníků (torques) a dalších předmětů si zvláštní pozornost zaslouží keltské meče, které přinesly slávu keltským kovářům až na Apeninský polostrov a byly inspirací pro zrození bájného meče všech mečů – Excalibru krále Artuše. Keltský meč byl jasným symbolem moci keltské aristokracie a jeho vlastnictví bylo současně výsadou i závazkem. Keltská společnost neznala otrokářství, ne v té podobě jak se s ním setkáváme v kulturách Středomoří, nicméně fungoval zde velmi silný klientský vztah. Aristokracie třímala světskou moc a spolu s ní i povinnost bránit své „poddané“. Meč se často předával z otce na syna, stejně jako se předávala moc šlechty na potomky. O mnohých mečích se vyprávěly rozsáhlé příběhy, a vyprávějí se dodnes. Když byl roku 336 př. n. l. zabit makedonský král Filip II., stalo se tak údajně právě keltským mečem.

Meč byl častou obětinou Bohům, jak dokazují nálezy v rašeliništích a močálech. V takovém případě byl meč ohnut, aby jej nebylo již možné použít. Mnohem zvláštnější je zdobení mnoha mečů, které má figurální výzdobu. Zdá se, že meč byl často vnímán jako oduševnělý, jako živoucí bytost. Tomu odpovídalo i zdobení, které přebíralo zvířecí a rostlinné motivy. Ty měly zřejmě i spirituální význam a odkazovaly k různým mytickým postavám, jako např. k Bohu-jelenovi Cernunovi.

Nicméně i přes tento rituální akcent zůstával meč vždy zbraní, tedy vojenským nástrojem. Keltové často bojovali z válečných vozů, ačkoliv jistě existovala i pěchota. Nicméně v obou případech byl meč spolu s kopím, oštěpem a štítem součástí vojenské výbavy, jak dokládají archeologické nálezy. Nejmladší nalezené keltské meče pocházejí z 1. století př. n. l.

V rámci pokročilé keltské metalurgie není ničím zvláštním, že převažujícím materiálem bylo železo. Ostatně to byli právě Keltové, kdo se zasloužil o rozšíření užívání tohoto kovu. Keltské kovářské umění obdivoval i samotný Caesar. Keltský meč se tak stal symbolem kovářského umu Galů.

Zobrazit více Zobrazit méně