Moravská orlice

Počátky erbu, který se váže k titulu moravského markraběte, jsou částečně zahalené tajemstvím. Samotné markrabství a titul nevznikly jednorázově, ale postupně sloučením starších územních celků vedlejších příslušníků rodu Přemyslovců – tzv. údělů – k němuž došlo koncem 12. století. Titul obvykle dostával mladší či vedlejší příslušník rodu. Ve 13. století za posledních Přemyslovců a ve 14. století za Lucemburků se poté ustálil zvyk udělit titul markraběte následníkovi českého trůnu. Nikdy se to však nezměnilo v pevnou tradici, jako u titulu prince z Walesu pro následníka trůnu v Anglii či u titulu Dauphin pro následníka trůnu ve Francii. Od smrti markraběte Jošta Lucemburského v roce 1411 pak byla markrabata volena zemským sněmem až do roku 1628, kdy císař Ferdinand II. vydal Obnovené zřízení zemské pro Moravu a titul určil jako dědičný v habsburském rodu.

Moravská orlice. Freska z městského paláce (hradu) Gozzo v Kremži, 3. čtvrtina 13. století. Wikimedia Commons

Erb moravského markraběte vznikl někdy v polovině či těsně po polovině 13. století, buď ještě před smrtí krále Václava I. v roce 1253, kdy byl markrabětem a následníkem trůnu Přemysl Otakar II., nebo byl erb vytvořen přímo z popudu nového krále Přemysla po roce 1253. Písemně je erb zmíněn poprvé při popisu Přemyslovy vítězné bitvy u Kressenbrunnu (1260). Nejstarší známé vyobrazení tzv. moravské orlice představuje freska z městského paláce Gozzo (Gozzoburg) v rakouské Kremži. Přesná datace jejího vzniku je nejistá, avšak bezpochyby se tak stalo někdy mezi lety 1250-1276, neboť v tomto časovém období český král Přemysl Otakar II. trvale usiloval o vládu v rakouských zemích a na určitou dobu ji také získal. 

Vyobrazení datovaná před polovinou 14. století obvykle ukazují orlici s hlavou nakloněnou mírně šikmo (např. Codex Manesse, Curyšská Wappenrolle, zmíněná freska z paláce Gozzo), zatímco od druhé poloviny 14. století již hledí hlava orlice ve vodorovné linii. Zajímavé je, že na vyobrazeních orlice se napříč několika staletími střídavě objevuje či naopak mizí korunka – orlice na fresce z paláce Gozzo ji má, ale ta v Codexu Manesse již ne atd.). Teprve od 16. století dále je moravská orlice tradičně zobrazována s korunkou.

Moravská orlice. Výzdoba erbovního sálu hradu Lauf, 1356-1361. Wikimedia Commons

Mezi odborníky je také dodnes předmětem diskusí otázka, proč je moravská orlice tvořena červenobílou šachovnicí. Vzhledem k tomu, že je vznik erbu dáván do souvislosti s nástupem Přemysla Otakara II. na český trůn, měla být šachovnice podle některých starších teorií vyjádřením ambicí nastupujícího přemyslovského krále k nárokování vlády v Chorvatsku. Podle jiných, pravděpodobněji znějících teorií, měla červenobílá barevná kombinace pouze odkazovat na barvy erbu českého krále a tím vyjadřovala sepětí Moravy s Českým královstvím. Ostatně za vlády Lucemburků v Českém království se začal erb markraběte během 14. a 15. století chápat jako zemský znak Moravy. To bylo dobře patrné v okamžiku, kdy římský císař Fridrich III. udělil v roce 1462 moravským stavům privilegium polepšení znaku, a šachovnice na orlici se tak měla změnit z červenostříbrné na červenozlatou. Tím však zasahoval do pravomocí českého krále, protože Morava byla nedílnou součástí celku Koruny české a císař zde reálně neměl žádnou pravomoc. Vládnoucí český král Jiří z Poděbrad privilegium proto neratifikoval, takže moravská orlice zůstala jako oficiální znak dodnes ve svých původních barvách.