Středověký tesák

Ačkoliv byl meč jako poboční zbraň ve vrcholném a pozdním středověku poměrně dobře dostupný i prostým lidem z řad neurozených, přece jen nebyl výhradně nejrozšířenější poboční zbraní – tedy přinejmenším ne na území českého království a v přilehlých německy hovořících oblastech Svaté říše římské. Takovou zbraní byl totiž tesák – zbraň s jednobřitou čepelí nožovitého charakteru, jejíž celková délka se mohla pohybovat od cca 30 cm až po délku srovnatelnou s jednoručními meči.
Replika tesáku datovaného do XV. století, inspirovaná originálem z lokality Jemnice (Česká republika).
Jaká je historie této zbraně? Původ tesáků leží v období raného středověku, avšak dosud není zcela jasné, co přesně bylo na jeho počátku. Podle jedné teorie se tesáky mohly vyvinout z jednosečných zbraní nožovitého charakteru – saxů. Tyto zbraně, spojené spíše s germánským a anglosaským etnikem (a později též s vikingy), jsou však pro české území doložené jen minimem hmotných nálezů oproti situaci v sousedním Německu, kde se saxy vyskytovaly hojně. Podle posledních teorií se měly navíc samotné saxy vyvinout opačným způsobem, tedy z obyčejných nožů. Zároveň také není prokázáno ani to, že by počáteční vývoj tesáků v raném středověku ovlivnily šavle avarských a staromaďarských bojovníků, kteří do střední Evropy pronikali z východu. Prozatím tedy zůstává nejpravděpodobnější teorie archeologa Mgr. Petra Žákovského, Ph.D., podle níž se tesáky vyvinuly z raně středověkých bojových nožů z cca 7.-9. století, které se na českém území nacházejí a jejich čepele dosahují délky 20 cm a více. Zbraně, označované jako bojové nože a datované pro následující staletí, jsou na českém území doložené i dále, třebaže konstrukcí rukojetí se od pozdějších tesáků odlišují. Otázka, jak vypadaly tesáky ve 13. a 14. století, zůstává zatím pootevřená, protože archeologických nálezů a dochovaných tesáků v muzeích pro tato dvě staletí je málo a badatelé jsou tak odkázáni na ne zcela spolehlivou ikonografii – knižní iluminace, deskové malby, obrazy a samozřejmě také sochařské práce. Většina tesáků, které byly na území České republiky dosud nalezené při archeologických výzkumech či identifikované ve starších muzejních sbírkách, pocházejí z období pozdního středověku, tedy z 15. – počátku 16. století.
Replika tesáku (Langes Messer) podle archeologického nálezu z Moravského Krumlova (Česká republika). Originál datovaný do XV. století (pravděpodobná souvislost s husitskými válkami 1419-1434).
Pozdně středověké tesáky měly shodnou konstrukci s noži, na rozdíl od nich však měly v rukojeti kromě otvorů pro nýty držící střenky ještě jeden otvor pro tzv. záštitný trn, který při boji fungoval jako záštita a chránil klouby ruky držící tesák. Kromě toho ovšem existovaly také tesáky vybavené klasickou mečovou záštitou nebo záštitou ve tvaru člunku. Jak již bylo zmíněno, délka čepele mohla být u tesáků různá.
Dvouruční tesák (Kriegsmesser), přelom 15.-16. století. Replika.
Proto se v obecné rovině tesáky obvykle označují v souvislosti s délkou čepele jako „nožovité“ (=rozměrem prakticky totožné s noži), „jednoruční“ (=dosahují celkové délky blízké jednoručním mečům) a „dvouruční“ (zvané též „dvouruční šavle“, v německých pramenech "Kriegsmesser"). Poslední jmenovaná skupina představuje zbraně datované do konce 15. století a 1. čtvrtiny 16. století, ovládané oběma rukama, které jsou celkovou délkou a rozměry blízké tzv. dlouhým mečům.
Šerm s tesákem a tzv. uherským štítkem. Šermířská příručka (fechtbuch) Gladiatoria, Ms. Germ. Quart. 16., 55r. Wikimedia Commons
Tesáky byly vzhledem ke své jednoduchosti a nízké pořizovací ceně nejen oblíbenou poboční zbraní pěchoty pozdního středověku, ale byly též oblíbenou oblíbeným prostředkem sebeobrany v civilním životě. Hojně jej nosili venkované i obyvatelé měst. Kromě jednoduchých tesáků pro praktické každodenní nošení jsou známé i luxusně zpracované exempláře, určené pro bohaté měšťany a šlechtu. Šlechtici používali jako poboční zbraň tradičně meč, avšak tesák byl pro ně za určitých podmínek vítaným doplňkem k oděvu či pomůckou při lovu. Tesák se vzhledem ke svému masivnímu rozšíření stal také předmětem zájmu středověkých šermířských mistrů a šerm tesákem se tak objevoval v šermířských příručkách od pozdního středověku až do počátku 17. století.
Související produkty
A co číst dál

Jan Roháč z Dubé
Jan Roháč z Dubé Historii píší vítězové, tvrdí se, ale…

Bojoví zajíci na stránkách iluminovaných rukopisů
Známe hodně vyobrazení “zlých” zajíců na stránkách středověkých iluminovaných rukopisů, kde zajíci stínají lidem hlavy, osedlali psy nebo šneky, dělají různé neplechy ....

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha - óda na geniálního vojevůdce
Patří mezi nejvýznamnější středověké vojevůdce evropské a české historie - Jan Žižka z Trocnova (cca 1360 – 11. října 1424) se řadí mezi nikdy neporažené velikány světových bojišť. Proslavil se použitím vozové hradby, dokonalé obranné techniky. Jeho husitští vojáci hojně používaly střelnou zbraň - "píšťala", z tohoto slova se odvozuje i anglický název "Pistol".

Spanilé jízdy husitů, mýtus a realita
Spanilé jízdy neboli rejsy, byla velká tažení husitů za hranice Českého království.