Zpět do e-shopu

Bohové starých Germánů

Bohové starých Germánů
Antika Středa, 5. únor 2025

Germánské kmeny rozvětvený pantheon s řadou mocných univerzálních Božstev i lokálních Bohů, o nichž se dozvídáme jen málo od antických autorů. Kterým božstvům se Germáni klaněli? 

Stejně jako Keltové měly i germánské kmeny rozvětvený pantheon s řadou mocných univerzálních božstev i lokálních božských entit, o nichž se dozvídáme jen málo od antických autorů. Kterým božstvům se Germáni klaněli? 

 O světě germánských bohů na českém území nevíme prakticky nic, zejména pak srovnáme-li současné poznání s obrovským množstvím dokladů zejména ze severní Evropy, kde se v podobě středověkých islandských, norských a dánských pramenů dochovaly severské pohanské mýty, ságy a hrdinské eposy. Ty nám o středu Evropy sice nic neříkají, ale jsou skvělým srovnávacím materiálem, kde lze hledat analogie k tomu málu, co víme od antických dějepisců o našem prostoru. 

Dobrichov

 Svědectví římských autorů

Pomineme-li pár zmínek u Caesara, který říká, že Germáni uctívali pouze Slunce, Měsíc a Oheň a jiné bohy neznali a také to, že nemají chrámy ani druidy jako Galové, pak je fakticky jediným obšírnějším zdrojem Publius Cornelius Tacitus. Ten ve svém pojednání Germania uvádí zajímavé informace o náboženských představách a duchovním světě také „našich“ Germánů. Podle Tacita prý „neodpovídá jejich představě o velikosti nebešťanů, že by měli bohy zavírat mezi čtyřmi stěnami a zobrazovat je čímkoli podobné lidem. Zasvěcují jim háje a hvozdy a jmény bohů označují onu tajemnou bytost, kterou jim umožňuje vnímat jen jejich nábožná úcta.“

 Tacitus vypráví, že Germáni svými písněmi oslavují boha Tuistona, který se zrodil ze země. Jeho synem byl Mannus, praotec Germánů, který měl tři syny, jejichž jména nesou kmeny (?) Ingaevonů, Hermionů a Istaevonů. Tacitus však rovněž uvádí, že bůh měl synů víc. Po nich se prý jmenují Marsové, Gambriviové, Suébové a Vandiliové. Největší úctě Germánů se podle Tacita těší bůh Mercurius, jemuž přinášejí lidské oběti. Další významní bohové Hercules a Mars jsou uctíváni oběťmi zvířat. Suébové prý také uctívají bohyni Isis, ta je však podle Tacita importovaná, což dokládá tím, že je reprezentována symbolem lodi. Představy Germánů o božstvech jim nedovolují, aby bohy zobrazovali jakkoliv, co by jen trochu připomínalo člověka. Odmítají také bohy zavírat do chrámů. „Zasvěcují jim háje a hvozdy a jmény bohů označují onu tajemnou bytost, kterou jim umožňuje vnímat jen jejich nábožná úcta,“ říká Tacitus, čímž jasně vymezuje hranici mezi vnímáním bohů v antickém světě a světě severských národů.

 Trojice nejmocnějších Bohů

Prvním vládcem nebes byl Teiwaz, velmi staré pangermánské božstvo indoevropského původu, známé ve Skandinávii jako Týr a ve starohornoněmčině Ziu. Řecký Zeus má s Teiwazem společný původ. Teiwaz byl dříve jedním z triády nejuctívanějších germánských bohů, společně s Donarem a Wotanem, který ho později vytlačil z trůnu. Je to právě Teiwaz, který je Tacitem ztotožňován s římským bohem války Martem. Jako Mars Thingsus se objevuje na oltáři u Hadriánova valu v severní Británii, kde sloužili Germáni z Porýní. Teiwaz byl původně vládcem nebes a války, avšak s posílením Wotanova kultu, se stal „pouhým“ bohem zákonodárného sněmu zvaného thing. V podobě Ódinova syna Týra se udržel dlouho do středověku ve skandinávských zemích. Teiwazovo jméno – Tiwaz – nese i jedna z germánských run. Zasvěceno mu bylo úterý, něm. Dienstag a angl. Tuesday a obětována zvířata.

 Do trojice nejuctívanějších germánských bohů patřil také Donar, jenž je ve Skandinávii znám pod jménem Thór a Tacitus jej připodobňuje k Herkulovi. Jeho nezaměnitelným atributem bylo kladivo, jehož údery se ozývaly v podobě hromu. Ostatně i jeho jméno vychází ze společného germánského výrazu pro „hrom“. Nebyl však jen hromovládcem, hrál také roli ochránce lidí, pána bouře, bijce obrů a netvorů, vzývali jej válečníci i sedláci. Byl totiž i bohem plodnosti. Jeho kult byl rozšířen už v době bronzové. Donar je obdobou keltského boha Taranida či slovanského Peruna s původem v jednom společném indoevropském hromovládci. V týdnu mu byl zasvěcen čtvrtek, něm. Donnerstag a angl. Thursday. Tacitus říká, že obětována mu byla zvířata.

 Nejmocnější z bohů Wotan, známý pod mnoha jmény, z nichž nejproslulejší je Ódin, uzavírá trojlístek nejuctívanějších bohů pohanských Germánů. Byl bohem všegermánským, téměř jistě byl tedy uctíván i u nás. Byl nejvyšším bohem Alamanů, našich západních sousedů, velmi jej ctili i Vandalové na východě, což ve formě jména Godan dokládá Pavel Diaconus. Tacitus Wotana ztotožňuje s římským Mercuriem a proto mu byla zasvěcena středa, angl. Wednesday. Wotan byl bohem válečníků (jeho jméno znamená zuřivý či posedlý), bouře, původně také pánem podsvětí a rovněž bohem básníků – pěvců. Byl i patronem obchodníků a průvodcem na cestách. Jeho neodmyslitelným atributem bylo kopí a osminohý kůň. Wotan je rovněž bohem, kterému Germáni přinášejí lidské oběti. Wotan byl především bohem vyšších vrstev a válečnické aristokracie.

Uctíváni všemi

Kult boha Freye (též Freyra) byl jedním z nejrozšířenějších, podobně jako u Donara zejména mezi venkovským obyvatelstvem. Byl slunečním bohem plodnosti, úrody a tělesné touhy, což mimo jiné dokládají i jeho atributy – kanec a mužský pohlavní úd. Právě v plodnosti tkvěl jeho význam pro lidové vrstvy, které žily zemědělstvím a úroda obilí byla středobodem jejich světa. V souvislosti s Freyem se také píše o kouzelném meči. V posvátných hájích se k jeho poctě chovali posvátní koně, s jejichž pomocí probíhaly i věštby. Mnohem více informací o něm máme ze skandinávského prostředí, je však pravděpodobné, že patřil k pangermánským božstvům. 

Bohyně Frigg, manželka boha Wotana, byla nejvyšší bohyní germánského pantheonu. Její uctívání je doloženo u většiny kontinentálních Germánů, její jméno se však neobjevuje ve Skandinávii, kde je naopak známa bohyně Freya. Někdy se proto uvažuje o tom, že jde o stejná božstva, pravděpodobnější je ale fakt, že se obě vyvinuly z jedné starší pragermánské mateřské bohyně. Frigg nosila kouzelný plášť ze sokolího peří, uměla předpovídat budoucnost, léčit nemoci a zranění. Z dnů jí byl zasvěcen pátek, něm. Freitag a angl. Friday. S českými zeměmi ji spojuje legenda o původu Langobardů, kterou zachytil v díle Historia Langobardorum langobardský učenec Pavel Diaconus v 8. století. Podle něj bohyně Frea (Frigg) dopomohla Langobardům k vítězství nad Vandaly. Je rovněž možné, že Frigg, mateřská bohyně plodnosti spojená se zemí, je tou bohyní, jíž Tacitus označuje jako Isis. Jinou možnou interpretací Isis je bohyně Nehalennia, patronka lásky a plodnosti, velmi často zobrazovaná s mořskými symboly, což odpovídá jejímu kultu v oblasti ústí Rýna v dnešním Nizozemí.

 Tacitus se také zmiňuje o tajemné bohyni Nerthus, která je uctívána germánskými Suéby a Langobardy. Z této skutečnosti pramení potenciální možnost kultu Nerthus jako Matky Země i v českých zemích. Suébové totiž zahrnovali mnoho dalších kmenů, Tacitus mezi ně počítá např. i Hermundury, Markomany a Kvády. V každém případě byli Suébové našemu území blízcí. Tacitus píše o víře Germánů v to, že bohyně Nerthus osobně navštěvuje lidi. 

 „Starobylými písněmi, které jsou jejich jediným prostředkem, jak si připomenout minulost, oslavují Germáni boha Tuistona, zrozeného ze země. Přisuzují mu syna Manna, praotca a zakladatele jejich národa, ...“ toť jediná zmínka o bohu Tuistonovi, pocházející z pera dějepisce Tacita. Tuisto byl uctíván jako mýtický prapředek všech Germánů, což byl jeden z běžných rysů indoevropských mytologií a patrně jen na kontinentě. Ve Skandinávii se neobjevuje, jeho úlohu zde přebírá obr Ymi. 

 

Související produkty

V této kategorii se bohužel zatím nenachází žádné zboží

A co číst dál

Venationes, brutální zápasy se zvířaty v římské aréně

Venationes, brutální zápasy se zvířaty v římské aréně

Velkolepá představení, která se odehrávala v římských amfiteátrech, měla mnoho podob. O přízeň publika, svobodu i vlastní život tu soupeřili muži i ženy. Nebyli však jediní. Velmi oblíbené byly také hry, v nichž vystupovala zvířata. Nedobrovolně a s výhledem na smrt jich umíraly tisíce během jediných her.