Karel IV.

Karel IV. (* 14. 5. 1316, + 29. 11. 1378) 

S výjimkou prvních sedmi let života prožil budoucí největší panovník českých dějin své dětství a mládí většinou ve Francii, odkud jej otec později povolal do severní Itálie. Tam si šestnáctiletý princ vysloužil pasování na rytíře poté, co na svátek sv. Kateřiny 25. listopadu 1332 svedl vítěznou bitvu u San Felice proti italským protivníkům Lucemburků. Když lucemburské pokusy o vlastní severoitalské dominium neuspěly, vypravil se Karel roku 1333 na žádost domácí šlechty do Čech, aby uspořádal poměry v zemi. Jan Lucemburský mu za tímto účelem udělil titul moravského markraběte a Karel následně v zemi vykupoval zastavěné královské hrady a snažil se o obnovu královské moci. Z podnětu svého otce byl Karel českým zemským sněmem 1341 schválen jako budoucí český král a roku 1344 se zasloužil o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. S podporou papeže i otce úspěšně čelil protivníkovi a kandidátovi na římský trůn Ludvíku Bavorovi – a skutečně byl 11. července 1346 zvolen novým římským králem. Roku 1348 založil pražskou univerzitu a zahájil výstavbu Nového Města pražského. V roce 1355 vykonal cestu do Říma za císařskou korunou a neúspěšně se pokusil prosadit nový zákoník zemského práva (tzv. Maiestas Carolina) – za to však prosadil zákon „Zlatá bula Karla IV.“, kterým roku 1356 upevnil systém volby římského krále a vymezil zvláštní postavení českého krále, jehož zemi již nebylo možné prohlásit za léno Říše. Karel, který 26. srpna 1346 přežil bitvu u Kresčaku (Crécy), se nevyhnul ani pozdějším vnitřním konfliktům v Říši, jako například boj s rodem Wettinů v roce 1358 či válka o Branibory 1371-1373. Velký panovník, který prováděl výstavbu nových hradů a vybavoval městské zbrojnice, však nezemřel na bitevním poli, ale v pokročilém věku na zápal plic.