Světlo hrálo v historii lidské civilizace klíčovou roli, a to nejen v praktickém, ale i symbolickém smyslu. Vývoj svítidel, od jednoduchých keramických lamp po zdobené mosazné lucerny, ukazuje, jak se lidé snažili přizpůsobit temnotě a zajistit si bezpečí, orientaci a pohodlí. Estetika osvětlení provází každodenní život a ovlivňuje naše vnímání prostoru. Chcete si vychutnat atmosféru příbytků našich předků? V naší nabídce najdete starověké olejové lampy, kterými se osvětlovaly domácnosti a chrámy před tisíci lety, ale i praktická svítidla do historického tábora.
Historie svícení:
Svícení nás provází od starověku. Už v době prvních městských států, začalo lidstvo používat jednoduché olejové lampy a svítidla z živočišného tuku k osvětlení domácností a veřejných prostor. V Římě byly oblíbené keramické lampy naplněné olivovým olejem, které poskytovaly praktické i dekorativní světlo. Za nejstarší příklad antického veřejného osvětlení se považuje zmínka z Pompejí, kde bylo dle archeologických nálezů umístěno 510 lamp rozmístěných v třímetrových intervalech, osvětlujících zhruba 700 metrů dlouhou hlavní ulici. V středověku se pak rozvinuly závěsné svícny a lucerny, často vyrobené z kovu nebo skla, které chránily plamen před větrem a deštěm.
Římské olejové lampy: Začátky praktického osvětlení
Olejové lampy jsou považovány za jednu z nejstarších forem svícení. Byly vyráběny především z keramiky a používaly se v domácnostech, veřejných budovách, ale také v chrámech. Tyto keramické lampy byly jednak bohatě zdobeny, ale také pokud byly naplněny kvalitním olejem, tak hořely jasným plamenem a produkovaly jen malé množství kouře. Olivový olej také na rozdíl od živočišného loje tolik nelákal svou vůní hmyz a masožravce. Keramika byla v zásadě levná a dobře dostupná, což umožnilo stále širšímu spektru obyvatelstva používat tento esteticky příjemný typ osvětlení.
Závěsné svícny, svíce a lucerny: Vývoj v středověku
Ve středověku se ke svícení používaly kahany a lojové svíce. Na rozdíl od antiky však byl mnohem dostupnější včelí vosk, a tak se začaly používat stále častěji i svíce voskové. Přelomovým vynálezem se však stal závěsný svícen. Závěsné svícny, vyrobené z kovu nebo dřeva, totiž umožňovaly zavěsit zdroj světla do prostoru. To bylo užitečné zejména v prostorách s vysokými stropy, jako byly kláštery, kostely nebo hrady. Díky bohatému zdobení získaly oblibu i jako umělecký prvek a staly se nedílnou součástí středověkého interiéru.
Lucerny sloužily především jako prostředek pro ochranu plamene před povětrnostními vlivy. Během středověku byly lucerny vyrobeny z různých materiálů, ale nejčastěji nalezneme kovové lucerny s skleněnými nebo průsvitnými stěnami.
