Kutná Hora jako rival Prahy ve středověkých Čechách

Kutná Hora jako rival Prahy ve středověkých Čechách.

V moderní době považujeme, řečeno s nadsázkou, za konkurenta našeho hlavního Prahy města Brno nebo Ostravu. V minulosti tomu však bylo jinak a post druhého města českého království si pro sebe nárokovala právě Kutná Hora. Bylo to zejména pro bohatství jejích dolů, protkaných žílami stříbrné rudy. Abychom však začali hezky po pořádku. Nejstarší nálezy stříbra v dané oblasti byli, s velkou pravděpodobností, učiněny již v období pravěku, jelikož stříbrné rudy sahaly až k povrchu, kde bylo velmi snadné je získat. První povrchové doly jsou doloženy již v 10. století. Dolování rudy se věnovali i mniši cisterciáckého kláštera v Sedlci. Do majetku kláštera patřila většina území, kde později vzniklo osídlení. Tím započala slavná éra kutnohorského hutnictví.

Získání stříbra se však stávalo tím náročnějším, čím hlouběji za ním bylo nutné jít. V průběhu času se horníci museli nořit do stále větších hloubek a podstupovat čím dál větší nebezpečí. A toho se týká i legenda o vzniku naší druhé gotické katedrály, která byla zasvěcena patronce havířů, svaté Barboře. Pověst vypráví, že tři horníci byli zavaleni a každý z nich požádal svatou Barboru o trochu více času, který by mohli strávit na světě vezdejším. První si přál spatřit ještě jednou Slunce, druhý si přál den a třetí rok života navíc. Přání se jim splnila a ten z havířů, který žil díky zásahu světice nejdéle, pak postavil skromnou kapličku, která se postupem doby rozrůstala až do nynější podoby. Báj je to sice pěkná, ale historická pravda byla samozřejmě méně poetická a pohádková. Zrnkem pravdy však je, že Kutná Hora za svůj věhlas a bohatství skutečně vděčila skupinkám statečných mužů, kteří sestupovali do hlubin, aby odtamtud přinesli měsíční kov, jak stříbru říkali staří alchymisté. Od toho ostatně pochází název města – Kutná Hora, tedy hora, ve které se kutá, čili těží.

OBRÁZEK: Kutnohorský havíř - talisman vyrobený dle archeologického nálezu a upraven výtvarnicí: Katien. Takto vypadá strážce kutnohorského podzemí u nás v na eshopu - Kutnohorský havíř

Své nejlepší časy zažila Kutná Hora za vlády Václava II., který roku 1300 vydal zákon, jenž stanovoval královský dohled nad těžbou stříbra a ražením stříbrných mincí, zvaných groše. Tehdejší fungování monetární politiky bylo podstatně odlišné od našeho, neboť to byl obsah cenného kovu, který stanovoval hodnotu dané měny. A ta česká se svého času mohla pyšnit velmi dobrým „kurzem“, pro nějž byla oblíbená po celé křesťanské Evropě. Roku 1318 získala Kutná Hora status města a s tím spojená privilegia. Ta se postupně rozšiřovala, neboť čeští králové si byli velmi dobře vědomi, že za svou moc vděčí zdejšího nerostnému bohatství. Zlaté časy zažila Kutná Hora za vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV., kteří městu propůjčili další práva. Mimo jiné bylo postaveno mnoho skvostných staveb, kostel sv. Jakuba a řada dalších kostelů, radnice a město získalo jistotu bezpečí díky mohutným hradbám, jimiž bylo možno projít šesti branami, což ukazuje na jeho obchodní význam.

Při zmínce o Václavovi IV. musíme jmenovat Vlašský dvůr, oblíbené místo odpočinku krále, když pobýval ve zdejším kraji. Krom jeho rozšíření poskytl Václav IV. městu i další pomocnou ruku v podobě Dekretu Kutnohorského (rok 1409), který pozměnil hlasovací právo na Karově Univerzitě ve prospěch českých mistrů, což sice pomohlo přívržencům Husa, ale zároveň to byl důvod pro odchod mistrů německého původu.

S příchodem husitství došlo k rozkolu i v rámci českého království a Kutná Hora se přidala na stranu katolíků, čili i jimi reprezentovaného mladšího bratra Václava IV. – Zikmunda. To vedlo i k tomu, že Jan Žižka 1424 město vypálil. Jistou jiskru vrátila Kutné Hoře korunovace Jiřího z Poděbrad roku 1444 českým králem. Právě z Kutné Hory poté vedl „král dvojího lidu“ své tažení na doposud husitskou Prahu, jakož i své vítězné tažení proti Matyáši Korvínovi, jehož porazil v bitvě u Vilémova. Byl to právě Jiří z Poděbrad a po něm Vladislav Jagellonský, kdo se zasloužili o znovuoživení kdysi bohatého města. Oba byli přeci zvoleni do královské hodnosti právě ve Vladislavském sále a tak se cítili být vůči městu stříbra jistým způsobem zavázáni.

Barbora - středověký chrám v Kutné Hoře - patronky hornictví ve středověku.

Dalo by se očekávat, že město bude po nastolení práva a řádu v zemi znovu vzkvétat, ale tak tomu žel zcela nebylo. Na populaci města měl neblahý vliv zavlečený mor, který kolem roku 1625 vypukl v zdejších ulicích a zchvátil až čtvrtinu zdejšího obyvatelstva. Tím se však dostáváme do současnosti. Zmiňme tedy alespoň ještě rok 1995, kdy byla Kutná Hora zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.