-
Katalog zboží
-
- Výprodej
- 20. narozeniny - 20% sleva
- Stříbrné šperky
- Šperky
- Zbraně
- Zbroje
- Móda
- Sedlářství
- Kovářství a mince
- Stolování
- Home decor
- Táboření a řemesla
- Hry a knihy
- Dárkové poukazy
-
- Přihlášení
- Registrace
- Velkoobchod
- Kontakt a prodejny
- Země (Česky)
- Měna (Kč - CZK)
Keltské svátky
Život Keltů byl ve všech svých podobách neoddělitelně spjat s ročními obdobími, s půdou, vírou v mocné síly živlů a onen svět.
Důležitou roli hrály fáze měsíce, pouť slunce po obloze a vůbec všechny projevy přírody. Víra v zásvětí, místo, kam duše odcházely po smrti člověka a jež představovalo jakýsi posmrtný ráj, utvářela pohled Keltů na život a veškeré jejich konání, s čímž souvisela také víra nesmrtelnost lidské duše. Všechny tyto aspekty se pak promítaly také do oslav nejrůznějších svátků, které byly logicky ukotveny v jednotlivých částech roku.
Keltové ctili sluneční kotouč, což se projevovalo např. v oslavách letního a zimního slunovratu či spojení posvátného jmelí se sluncem. Avšak mnohem větší vážnosti v keltské společnosti požíval Měsíc, představující v protikladu k Slunci ženský princip. Jak uvádí i Caesar, keltský den začínal nocí, tedy východem Měsíce. U některých megalitických staveb, využívaných i Kelty, bylo prokázáno, že sloužily (také) k pozorování Luny a co je významné, podle Měsíce se řídil rovněž keltský kalendář.
Samhain
Podobně jako den začínal nocí, začínal nový rok s příchodem zimy a nikoliv jarem, jak tomu bylo u Římanů. Tehdy Keltové slavili svátek zvaný Samhain, který představoval bod zlomu, odchod roku starého a příchod roku nového, období smrti i zrození. Proto byl Samhain nejdůležitějším svátkem keltského roku. Podle našeho kalendáře připadá svátek na předvečer 1. listopadu. K výjimečnému období patřila řada magických a symbolických rituálů a to zejména proto, že se právě v tento den propojoval svět mrtvých, tedy zásvětí a živých. Proto také do našeho světa mohly pronikat duše zemřelých, aby se znovu setkaly se svými blízkými. Aby duchové našli cestu domů, zapalovaly se po setmění u domů ohně. Předtím však Keltové, s odcházejícím rokem, všechny staré ohně uhasili. Nové ohně pak symbolizovaly rok nový, zrození nového slunce, nového slunečního boha.
Součástí oslav, trvajících i několik dnů, byly velké hostiny, část potravy se však odkládala jako obětina pro zemřelé a také jako úlitba bohům pro úspěšné obnovení úrody. Protože se o Samhainu prolnul svět lidí se zásvětím, pronikaly do našeho světa také nadpřirozené bytosti – skřítkové, démoni, víly i netvoři - sídlící v mohylách, kopcích a horách (irs. sidhe). Těch se lidé obávali, a proto dělali i různá opatření, aby před nimi ochránili svá obydlí. Pověsit cesmínu, dobře zavřít dveře, obětovat mrtvým předkům či uklidit dům, to vše patřilo mezi magické rituály.
V tento mystický večer se mohlo stát cokoliv. Aby duše zemřelých našly cestu zpět do nitra kopců, mnohdy se po hostině konaly ke kopcům, jeskyním, mohylám atd. průvody se světly, které měly duchům ukázat cestu zpět. Na patřičném místě pak lidé světla zhasli a domů se vraceli po tmě, aby je snad duchové opět nenásledovali. Při těchto průvodech si lidé nasazovali masky bohů, duchů, skřítků i zesnulých předků, opět jako symbolickou ochranu. Lidově řečeno, aby zapadli. Tradice takových průvodů se dochovala ve Skotsku či Bretani a jejich ozvěnu cítíme i v oslavě současného Halloweenu.
Zimní slunovrat
Samhainem začínala temná polovina roku. První naději přinášel zimní slunovrat (21. prosince), kdy slunce opět začínalo sílit. Podle mytologie se v tento den měl narodit bůh slunce, světla, léčitelství a války Belenos. Na jeho počest se zapalovaly ohně, posilující světlo slunce. Rituálně pokácený strom byl rozřezán na polena a odnesen do domů, kde po 12 dnů z nich hořel oheň. Popel se pak přidal do krmiva zvířectvu a osiva, rozprášil se po poli a vložil do amuletů. Z jablek a ořechů se věštila budoucnost, pekl se velký rituální koláč v podobě slunce, o nějž se podělila celá rodina a obydlí Keltové zdobili zelenými rostlinami – jmelím, břečťanem, cesmínou a větvemi jehličnanů jako symbolem životní síly přírody.
Imbolc
Svátek ovčího mléka, tak by se dal přeložit název jednoho ze čtyř velkých keltských svátků, jinak známý jako Imbolc (1. února). Jeho úzká souvislost s laktací ovcí odrážela skutečnost, že touto dobou se rodila jehňata a ovčí mléko bylo významným přilepšením zimního jídelníčku či dokonce záchranou v případě, že zásoby již docházely. Svátek Imbolc byl také úzce spjat s keltskou panenskou bohyní Brigid, jejíž kult byl hojně rozšířen. Byla patronkou domácího ohně, těhotných a porodů, bohyní věštění, léčitelství a poezie bdící nad studnami. Keltové v tento den vázali tzv. Brigitin kříž ze slámy nebo větviček a jako ochranný symbol jej zavěšovali na dveře. Kříže se někdy též zapalovaly a házely do vzduchu, aby posílily sluneční svit. Ochranu a rituální očistu měly domácnostem poskytovat malé ohníčky či svíce. Imbolc představoval také impuls k přípravě na polní práce, proto pokud to příroda dovolila, probíhala také první rituální jarní orba.
Beltine
Po dlouhé a vyčerpávající zimě, době temnoty, se konečně přiblížilo jaro a s ním světlá část roku. Proto se velké úctě Keltů těšila jarní rovnodennost, kdy Keltové oslavovali příchod jara. Noc a den mají stejnou délku, příroda po zimě nabývá nových sil. Příslib nového života a plodnosti naši předkové slavili pečením koláčů v podobě slunce, domy si zdobili jarními květinami a pučícími větvičkami. To skutečné jaro však propuklo až o svátku Beltine, třetím nejvýznamnějším keltském svátku, jenž jako lunární svátek připadal na noc z 30. dubna na 1. května.
Tímto svátkem začínala světlá a plodná část roku. Svátek byl zasvěcen bohu Belenovi a lze jej přeložit jako „Belenův oheň“, což pochopitelně souviselo nejen se sluncem, ale také posvátnými ohni, které se o této noci pálily. Ohně sloužily k rituální očistě po zimě. Proto se přes ohně skákalo, mezi dvěma ohni se prováděl dobytek a po uhašení starých ohňů v domácnostech se z uhlíků posvátných ohňů zakládaly ohně nové. V ohni také končily nejrůznější obětiny. Z kopců se pouštěla hořící kola a do vzduchu se vyhazovala hořící košťata. Oslavy Beltinu provázelo také bujné sexuální veselí, které mělo zajistit plodnost země.
Letní slunovrat
Počátek léta symbolizoval letní slunovrat, připadající na 21. června. Tehdy byl den nejdelší, sluneční kotouč demonstroval svou plnou sílu, a proto také veškeré obřady úzce souvisely se sluncem. Dominantní úlohu, podobně jako při oslavách Beltinu, hrály ohňové rituály. Opět se z kopců a po polích pouštěla zapálená kola, symboly žhnoucího slunce, skákalo se přes ohně. S pozorováním letního slunovratu, se sluncem v nejsevernějším bodu horizontu, jsou také spojeny megalitické stavby, které sice Keltové nebudovali, ke svým rituálům, včetně pozorování nebeských úkazů, je však využívali. Oslavy a obliba letního slunovratu však nebyly specifikem Keltů, byly vlastní většině národů pravěku a starověku.
Lughnasad
Uprostřed léta (1. srpna) Keltové slavili poslední ze čtyř nejvýznamnějších svátků, Lughnasad, po Samhainu nejdůležitější svátek roku. Svátek nesl jméno slunečního boha Lugha, mistra řemesel, jenž podle tradice přikázal tento svátek slavit na počest své nevlastní matky, personifikace Velké mateřské bohyně země. Hlavním mottem několikadenních oslav bylo poděkování za sklizenou úrodu a prostřednictvím rituálního sňatku obnovení plodnosti Matky země pro příští období. Velkolepé oslavy doprovázel velký trh, nejrůznější soutěže a závody či pěvecká klání nejlepších keltských pěvců – bardů. O Lughnasadu rovněž probíhaly svatební obřady, u ostrovních Keltů jsou dokonce doloženy sňatky na zkoušku po dobu jednoho roku. Zakázáno bylo jakékoliv násilí či boj.
Podzimní rovnodennost
Poslední příležitostí, kdy mohli Keltové poděkovat za úrodu a sklizené plody, byl den podzimní rovnodennosti (23. září), kdy byla noc a den v dokonalé rovnováze a slunce naposledy vládlo nad temnotou. Byl pomalu čas připravovat se na zimu a příchod nového roku. Konaly se hostiny, vzdával se hold Matce zemi i ochranným duchům, kteří pečovali o úrodu na polích, v sadech i lesích. Významnou symboliku hrálo jablko, symbol slunce a nového života, který v sobě skrývalo v podobě jadýrek. Keltský rok se pomalu chýlil ke konci
Související produkty
A co číst dál
Gladiator II a česká stopa
Od legendárního režiséra Ridleyho Scotta přichází film Gladiátor II. Naše spolupráce začala rok před tím, než film vkročil do kin, a to poptávkou na výrobu zboží s podpisem: A Ridley Scott Film ...
Techniky vrhání nožem
Profesionální házení nožem zahrnuje různé techniky a disciplíny, z nichž každá má svůj vlastní styl a soutěžní zaměření. Zde jsou některé z hlavních typů
Vojenství ve střední Evropě kolem roku 1400
Dobové vojenství na pozadí příběhu hry Kingdom Come: Deliverance 2 na začátku XV. století.
Jak vrhat nožem a sekerou
Vrhání nožů je uklidňující sport, podobně jako rybářství :) naleznete v něm adrenalin i stavy uklidnění.