Ručně vyráběná hrncová přilba z české platnéřské dílny vychází z uzavřených přileb evropských těžkooděnců 13. století. Typický plochý vrchol, uzavřené boky a úzké průzory jí dávají podobu spojenou s rytířskou výzbrojí doby křížových výprav.
Přilba je vyrobena z ocelového plechu o tloušťce 1,5 mm. Ruční zpracování se projevuje drobnými rozdíly ve tvaru a povrchu jednotlivých kusů. Poctivá práce a kvalitní provedení pro scénický boj.
- Materiál: ocelový plech, tloušťka 1,5 mm
- Velikosti podle obvodu hlavy: 57–59 cm nebo 60–63 cm
- Výroba: ruční práce v české platnéřské dílně
Historie hrncové přilby
Hrncová přilba, německy Topfhelm, vznikla postupným rozšířením ochrany obličeje, boků a týlu. Jejím předchůdcem byla přilba s pevným hledím, která chránila tvář plechovou stěnou, ale zadní část hlavy ještě zcela neuzavírala. První plně uzavřené podoby se objevují již na sklonku 12. století; raný příklad zachycuje také pečeť Richarda Lví srdce.
V první polovině 13. století se starší i nové konstrukce používaly souběžně. Kolem poloviny století se hrncová přilba výrazně prosadila ve výzbroji evropských těžkooděnců. Její uzavřený tvar poskytoval ochranu celé hlavy, zatímco výhled zajišťovaly úzké oční štěrbiny a přívod vzduchu otvory v přední stěně.
Konstrukce a rytířská výzdoba
Dobové přilby se sestavovaly z několika snýtovaných plechů. Přední stěnu mohly zesilovat pásy kovu, někdy uspořádané do kříže. Povrch nemusel zůstávat v barvě kovu: používaly se také barevné nátěry a heraldické motivy.
Protože uzavřená přilba skrývala tvář, při rozpoznávání bojovníka získávaly význam znaky na štítě, varkoči a přilbě. Na jejím vrcholu se objevovaly klenoty, například rohy, křídla nebo zvířecí figury. V českém prostředí jsou doloženy na šlechtických pečetích již kolem poloviny 13. století.
Na přelomu 13. a 14. století na hrncové přilby navázaly rozměrnější kbelcové přilby se zaoblenějším vrcholem.
Související produkty
