Historické korálky

Historie skleněných korálků sahá až do starověkého Egypta, kde byly skleněné korálky považovány za luxusní a cenné předměty, které sloužily nejen jako ozdoba, ale i jako symbol bohatství a statusu. Archeologické nálezy ukazují, že výroba skleněných korálků byla vysoce rozvinutá a technologicky pokročilá již v antickém Egyptě, kde se používaly nejen pro šperky, ale i pro rituální účely. Skleněné korálky byly vyráběny pomocí různých technik, jako je foukání skla, lisování a tavení, což ukazuje na pokročilé znalosti materiálů a výrobních procesů.

V průběhu staletí se výroba skleněných korálků rozšířila po celé Středomoří, a to zejména díky obchodním cestám. Římané a Řekové zdokonalili techniky výroby a používali skleněné korálky v špercích, oděvech a dokonce i v náboženských artefaktech. Skleněné korálky se staly důležitým komoditním zbožím a významným obchodním artiklem, který se rozšířil po celém římském impériu a za jeho hranicemi.

Ve středověku, po pádu Římské říše, byla výroba skleněných korálků v Evropě dočasně ztracena, ale ve 12. století se opět objevila, tentokrát ve formě středověkých skleněných korálků, které byly používány k výrobě náhrdelníků, náramků a dalších ozdob. V středověké Evropě byly korálky součástí široce používaných modlitebních korálů (růženců), ale také se objevovaly v různých formách dekorativních šperků.