Historickým předobrazem je tzv. náhrdelník Zoninus ze sbírek Museo Nazionale alle Terme di Diocleziano v Římě, avšak téměř totožné přívěsky pro otroky jsou známy i z dalších nalezišť. Celkem se dochovalo přibližně 45 exemplářů těchto přívěsků.
Nápis na přívěsku zní:
FUGI TENE ME CVM REVOCV VERIS ME DM ZONINO ACCIPIS SOLIDVM,
což znamená:
„Utekl jsem. Zadrž mě! Pokud mě vrátíš mému pánovi Zoninovi, obdržíš solidus.“
Náhrdelník Zoninus byl vyroben ze železa a je považován za nejlépe dochovaný římský otrocký přívěsek. Jde o jediný známý kompletní dochovaný exemplář s krčním kruhem a přívěskem a pochází ze 4. století n. l.
V důsledku válek a loupeží, ale také kvůli dluhům, bylo v Římské říši nespočet lidí zotročeno a prodáno na otrockých trzích. Bezpočet římských otroků po staletí umíralo vyčerpáním v dolech nebo sloužilo jako veslaři na galérách.
Polní a zejména domácí otroci se měli výrazně lépe. Přesto někteří z nich museli nosit krční obojek s přívěskem, na němž byla uvedena odměna pro toho, kdo je v případě útěku zadrží a vrátí. Pokud se otrok pokusil o útěk opakovaně, mohl mu být na čelo vypálen znak F (fugitivus – uprchlík).
Římané měli řadu předpisů na ochranu otroků; například majitelé byli povinni své otroky živit, oblékat a poskytnout jim lůžko. Otroci mohli být prodáváni, půjčováni i děděni.
Postavení městských otroků bylo obecně mnohem lepší než postavení otroků na venkově, neboť často vykonávali méně namáhavou práci a s dovolením směli po práci navštěvovat divadlo, lázně, cirkus či hostinec. Někdy byli dokonce za svou práci placeni nebo si mohli z dýšek odkládat určitou částku a vykoupit si svobodu.
U otroků působících jako písaři, učitelé či chůvy se někdy vyvinul přátelský vztah, který mohl vést k povýšení nebo dokonce k propuštění na svobodu (manumisi). Otroci nemohli oficiálně uzavírat manželství, ale se souhlasem majitele mohli žít v páru a mít děti, které se však rodily jako otroci a náležely jejich pánovi.
- Přívěsek má rozměry 3,5 × 2,9 cm.
Související produkty
