Římská třízubá vidlička, mosaz
Představa, že vidlička byla vynalezena až ve středověku, je rozšířeným omylem. Přestože byly vidličky do západní Evropy zavedeny až v této době (a do severní Evropy ještě mnohem později), archeologické nálezy dokazují, že byly používány již v římské éře. Zdá se však, že římské vidličky byly mnohem vzácnější než římské lžíce (cochlearia a ligulae). Archeologové se domnívají, že byly používány především k servírování jídel než jako příbor, ačkoliv nelze zcela vyloučit, že mohly sloužit i jako stolní vidličky.
Různé vykopávky odhalily celou řadu více či méně propracovaných exemplářů v mnoha tvarových variacích – s dvěma, třemi nebo dokonce (zřídka) čtyřmi hroty a různými konfiguracemi rukojetí. I když se vzácně nalezly vidličky z kosti, většina dochovaných exemplářů (vystavených v muzeích po celé Evropě) byla vyrobena z obecných nebo ušlechtilých kovů, jako je stříbro nebo bronz.
Nejjednodušší dvouzubá vidlička pravděpodobně pochází z Římské říše a byla zlepšením špízu pro servírování jídel nebo porcování masa. Tyto dvouzubé vidličky byly zřejmě používány až do konce starověku. Tří- a čtyřzubé vidličky, které mohly sloužit i jako stolní náčiní, jsou většinou datovány do pozdní antiky (cca 3.–5. století n. l.). Předpokládá se, že všechny typy, ať už byly používány jako porcovací, servírovací nebo stolní vidličky, byly spíše výsadou majetnější střední a vyšší třídy.
Tato replika malé římské třízubé vidličky (fuscinula) je vyrobena z mosazi. Má rovnou rukojeť s jednoduchými, ale elegantními detaily a je zakončena ostrým hrotem. Tento pěkný kus římského příboru je ideální pro živou historii a skvělý doplněk výbavy každého římského reenactora.
- Materiál: mosaz
- Celková délka: cca 13,5 cm
- Rozměry hlavy: cca 2,8 cm (délka) / 1,4 cm (šířka)
- Hmotnost: cca 5 g
Není vhodné pro přímý kontakt s potravinami.
Související produkty
