Růže, středověký poutnický odznak

Středověký poutnický odznak – Růže
Anglie, 14.–15. století
Rozměry: 30 × 60 mm

Ve středověku byla růže symbolem s mimořádně bohatou a mnohovrstevnou symbolikou, zasahující oblast náboženství, poezie, mystiky i alchymie.

V katolické tradici byla růže vnímána jako symbol panny Marie, představující čistotu, božskou krásu a duchovní ideál. V dvorské poezii trubadúrů se růže stává metaforou ženské krásy a lásky, často v kontextu nedosažitelnosti.

V alegorickém románu „Román o růži“ (Roman de la Rose) od Guillauma de Lorris má květina dvě základní roviny významu: jednak jako znak dvorské lásky, jejíž pravidla byla pevně zakotvena ve 12.–14. století, a jednak jako nedosažitelná Dama, oddělená od milence přísnými zákony rytířské oddanosti – tzv. dvorské lenní věrnosti.

Pod vlivem arabské a perské poezie, která se do Francie šířila díky křížovým výpravám, obchodním vazbám a kulturní blízkosti muslimského Španělska, získává růže i význam hledání Pravdy. V alchymickém kontextu se růže ve středu tzv. Zahrady lásky (Cupidonovy zahrady) stává mystickým symbolem poznání. Hledání růže zde znamená hledání ztraceného vědění, utržení květu pak dosažení osvícení.

Mnozí středověcí alchymisté nazývali své spisy „Růžový keř filozofů“ – utržení růže z tohoto keře symbolizovalo získání kamene mudrců a osvícení rozumem i duchem.

Odznak ve tvaru růže tak mohl sloužit jako náboženský artefakt, světská ozdoba i alchymický talisman, odkazující k tajemné, skryté Růži v zahradě, která byla zároveň symbolem lásky, krásy i poznání.

Založeno na knize „Pilgrim Souvenirs and Secular Badges“ od Briana Spencera.
Mosazný odlitek. Rozměry: 30 × 60 mm.