Keltská železná spona (fibula) středolaténského typu
Tato keltská železná spona je typickým příkladem tzv. fibul středolaténského schématu, které byly velmi rozšířené ve střední Evropě během předřímské doby železné.
Určitý typ keltské spirálové drátěné spony je známý jako fibula středolaténského schématu, které jsou charakteristické pro středolaténské období (přibližně 260–120 př. n. l.) a jeho varianty broží.
Podle velikosti se spirálové drátěné spony tohoto typu používaly k sepnutí oděvu na ramenou nebo k upevnění pláště. Tento druh kované železné fibuly byl součástí keltského ženského i mužského oděvu.
Keltská spirálová drátěná fibula má rozměry: 9,5 × 2,5 × 2,5 cm.
Laténská kultura a vývoj fibul
Pozdní keltská doba železná, známá jako laténská doba, trvala od 450 př. n. l. do přibližně 15 př. n. l. Svůj název získala podle lokality La Tène, významného archeologického naleziště v Marin-Epagnier ve Švýcarsku, na břehu Neuchâtelského jezera.
Pro středolaténské fibuly je typický rovnoměrně vysoký, zakřivený třmenovitý oblouk s protáhlou, obdélníkovou až trojúhelníkovou patkou, která je ohnutá zpět směrem k oblouku a upevněná na něm. Často bývá zakončení patky fixováno svorkou nebo kulovitým pouzdrem.
Spirálová konstrukce těchto keltských spon je upevněna po obou stranách a obvykle má čtyři až šest smyček. Fibuly středolaténského typu se objevují až do pozdní laténské doby a přetrvávají i v rané době římského impéria. Byly nesmírně rozšířené.
Používání těchto spon se rozšířilo po celém území Laténské kultury a i daleko za její hranice. Fibuly tohoto typu lze nalézt od Pyrenejského poloostrova na západě přes Blízký východ a jižní Rusko na východě až po Kalábrii a Sicílii na jihu.
Související produkty
