Technika tkaní na karetkách je výjimečná svými možnostmi vzorování; od jednoduchých linií a motivů po písmena a složité zvířecí nebo rostlinné vzory. Karetka je destička, skrz níž jsou provlečena jednotlivá vlákna osnovy. Nejčastěji se setkáme s karetkami čtvercovými se čtyřmi otvory v rozích, existují ale i se dvěma otvory, tříboké, šesti i osmiboké apod. Nejčastěji se karetkami otáčí o 90° dopředu nebo dozadu v různých kombinacích dle konkrétního vzoru. Vznik karetek je zahalen tajemstvím; dosud například neustává debata o způsobu výroby tzv. Ramsesova pásu z roku přibližně 1185 př. n. l.. Důvodem malého množství archeologických nálezů je organický původ příze, ale často i samotných karetek (dřevo, kůže); spíše se dochovaly karetky z kostí, slonoviny nebo bronzu. Dnes je nejjednodušší použít pevný papír, třeba hrací karty.
Více dokladů najdeme až u římské říše, v civilizaci keltské (vzory z Hochdorfu), vikingské (vzory z Birky) i slovanské. Na území dnešní ČR jsou nejstarším dokladem karetky z parohoviny z 9. století nalezené u Starého Města u Uherského Hradiště. Velkým rozvoj pak zaznamenala technika ve středověku, dodnes zůstává lidovým řemeslem. Mimo Evropu se technika využívala v Africe a především po celé Asii. Využití pásů tkaných na karetkách bylo a je zejména na ozdobu oděvů, nicméně pásy se vyznačují velkou pevností a odolností a používaly se i jako popruhy, opasky apod.
Osnovu s karetkami šlo rovněž zavěsit na tkalcovský stav po stranách při výrobě standardní látky, která tak již vznikala ozdobně lemovaná (knížecí plášť z Thorsbjergu). Materiálem bývala především snadno barvitelná vlna, doplňovaná hedvábím, zlatými nebo stříbrnými vlákny, méně len, později bavlna.
