rozšířené
Přejít na menu nové zboží

numismatika, mince

Historické mince - repliky. Nabízíme repliky mincí mnoha historických období nejen pro milovníky numismatiky a sběratele. Ačkoli nejstarší mince se objevily již kolem 7. – 6. století před naším letopočtem v oblastech Anatolie, Indie a Číny, jejich rozmach je spojen především s rozvojem antického Řecka (drachmy, statéry) a Říma. Kovové peníze výrazně usnadnily obchodování; nahradily předchozí platidla jako různé kousky kovů, obilí, plátno a doplnily směnný obchod. Materiálem mohlo být zlato, stříbro, elektrum, měď, bronz, cín. Mince byly označeny hodnotou své hmotnosti, dále různými vyobrazeními postav i skutečně žijících osob, zvířat, motivů, symbolů apod. První mince na českém území razili Keltové (např. známé duhovky). Postupně si právo razit mince vyhradil stát (panovník), který tak i zodpovídal za správnou hmotnost a ryzost mincí. Nádherné ražby mincí se dochovaly z období středověku (denár, dukát, brakteát, tolar nebo židovské mince).  Nabízíme ale i repliky mincí s erotickými motivy z různých období historie

erotické mince a žetony

erotické mince a žetony zboží

Antické Řecko

Starověcí Řekové obecně neměli potíže se zobrazováním nahých lidských těl. Nahota byla v antice považována za přirozenou stránku života. Svědčí o tom množství zachovaných uměleckých a řemeslných artefaktů – soch, keramiky, ale i mincí. Vzácnější jsou ovšem vyobrazení postav ve zřetelně sexuálních pozicích, jako jsou například satyr a nymfa na archaických mincích pocházejících z řecké Makedonie a z ostrova Thasos.

Antický Řím

Z římské doby není známo přímé vyobrazení sexuálních motivů na mincích (oběživu), přestože nahé postavy na mincích byly zobrazovány běžně. Mimo standardní mince razili Římané i zvláštní poukázky - kovové žetony zvané tesserae, které byly rozdávány při různých příležitostech a sloužily například jako vstupenka na představení v cirku.

Specifickými tesserami z 1. stol. jsou vzácné erotické žetony, zvané spintriae, které byly původně raženy z bronzu. Jedna strana žetonu zobrazuje milostný akt – vždy muže se ženou, druhá strana nese označení římskou číslicí ve věnci. Známá jsou čísla mezi I. až XVI., přičemž čísla vyšší než 13 jsou velmi vzácná.

Dnes pouze tušíme, za jakým účelem byly tyto žetony zhotovovány. Někteří odborníci uvádějí, že jejich hlavní funkcí byl vstup do veřejného domu a čerpání služby zobrazené na žetonu. Vyobrazení služby mělo údajně překlenovat jazykovou bariéru mezi národy celé Římské říše; kupříkladu syrský námořník, který právě připlul do Říma a neuměl ani slovo latinsky, podle obrázku věděl přesně co jej čeká. Podle jiných se však jednalo o speciální hrací známky, podobné dnešním erotickým kartám, či početní žetony používané při některé ze stolních her.

Paralelou k těmto erotickým žetonům jsou římské žetony sloužící jako vstupenky do cirku nebo odběrní poukázky na potraviny. Tyto většinou nesly na jedné straně portrét císaře. Avšak zobrazit císaře na žetonu s erotickou tématikou bylo nemyslitelé, proto rubní strana spintrií nese číselné označení, snad hodnotu žetonu. Podle v současnosti nejrozšířenějšího názoru se opravdu jednalo o poukázky na sexuální služby, které byly rozdávány zdarma, ne ovšem v takové míře, jako žetony na chléb a hry.

Renesance

Renesance se pokoušela navázat na antické řecké a římské umění a čerpala z něj. Podoba muž­ského údu byla pro staré Řeky sym­bolem plodivé přírodní síly a sám fallos byl znakem Satyrů, průvodců boha vína Dionýsa. Tito Satyrové pak v renesanci znázorňovali žádostivost, podobně jako Pan, bůh stád a lovu, se kterým splývají. Jsou to démoni divoké, nezkrocené pří­rody. Řecké slovo pan znamená všechno - prostupuje všechny věci. Hlava složená z penisů ukazuje, že její majitel nemyslí na nic jiného, medaile znázorňuje přírodní, nekultivovanou sexualitu ovládající muže. Motiv nebyl v Itálii 16. století neobvyklý, například Francesco Urbini vyzdobil hlavou složenou z penisů žertovný majolikový talíř z let 1530 - 1537.

Řím a Etrurie

Řím a Etrurie

Římské a etruské mince. V této oblasti byla předchůdcem mincí platidla ve formě odlitků mědi nebo jejich kusů, posléze i tzv. značená měď („aes signatum“) v podobě cihel s vyznačeným obrázkem, často skotem, připomínajícím předchozí běžné platidlo – ostatně latinsky skot je „pecus“ – odtud vzniklo slovo „pecunia“ znamenající peníze i v českém překladu. Z mědi byly i první římské mince – tehdy ještě lité – poté, co se peníze začaly razit, přibývají dražší materiály. Mezi konkrétní, nejběžnější druhy vydávaných mincí patří denár (stříbro, od 1. pol. 3. st. př. n. l.), sestercius (první doklad 211 př. n. l., původně stříbro, postupně stále horší kovy), as (z mědi, 10 asů = denár). Od 2. st. se na mincích vyskytují jména úředníků a panovníků, lze tak lépe určit dataci. Motivem na líci byli panovníci z profilu. Již roku 290 př. n. l. vznikl první mincovní úřad a mincovna na Kapitolu. Po rozpadu římské říše na jejím území přestal prakticky mincovní systém fungovat a nastal návrat ke komoditnímu nebo směnnému obchodu; na území Byzance se systém dále rozvíjel, ale docházelo k postupné devalvaci a ke konci říše se používaly již jen měděné mince.

Keltové, mince

KELTSKÉ MINCE | Repliky, Duhovky, zlaté, Poklad

Keltské mince - repliky. V době svého největšího rozvoje Keltové začali razit vlastní mince – první na území střední Evropy. Galové se s mincemi setkali již během svých tažení ve 4. století př. n. l. a jako žoldnéři, ale až od století třetího, kdy produkce začala být vyšší než domácí spotřeba, se objevila i potřeba vlastní ražby mincí. Hlavním materiálem bylo stříbro a zlato. Nejstarší doložené mince jsou pak z 2. století, první mince napodobují makedonsko-řecké vzory – statéry, drachmy, tetradrachmy. Převzaté motivy hrubly a byly nahrazovány vlastním keltským uměleckým stylem (např. kůň). Především ve starších obdobích se objevují na mincích místní keltská jména (snad náčelníků). Na území Čech byl četný i motiv kance, vyskytuje se i stočený drak nebo sluneční symboly. Tak zvaná duhovka, miskovitá zlatá mince, se vyskytuje v 1. polovině posledního st. př. n. l. Zvláštní mince byly nalezeny v tzv. podmokelském pokladu roku 1771 – bylo zde prý cca 5000 mincí. Druhý typ miskovitých mincí vedle duhovek, nalézaný východněji, se nazývá mušlovité statéry nebo jen zlaté mušle; ryzost je až 97% a váha okolo 6,5 gramu. Nejmladším typem keltské mince je velký (cca 17 gramů) stříbrný typ Biatec ražený na jihozápadě dnešího Slovenska přibližně v letech 75 – 50.

Řecko, mince

Řecké Mince | antické repliky, Denáry, Drachmy

Řecké mince - repliky. V této oblasti se mince objevily přibližně v 7. století v Malé Asii (egejské pobřeží Turecka). Mince se razily ze stříbra nebo elektronu, posléze vznikaly i mince zlaté či měděné mince. Mincovní mistři byli velmi vážení, za mincovní systém byli zodpovědní příslušní úředníci. Mezi konkrétními typy patří statér (nejstarší typ s různou váhou dle geografické oblasti, např. Persií inspirovaný řecký statér z 12 dílů zlata a 1 dílu stříbra, který odpovídal 20 drachmám), lepton (stříbrný, 5 mm, šlo o setinu drachmy) a stříbrná drachma (40 mm, 40 g stříbra), popř. didrachma a tetradrachma . Na mincích dlouho chyběly časové údaje, což ztěžuje dataci, v novějším období (helénismus) se však vyskytují na mincích jména nejen panovníků, ale dokonce i úředníků. Motivem ražby byli nejčastěji Bohové (např. Athéna), v mladším období panovníci, na rubu mohlo jít o zvíře, nápis, symbol či jiné božstvo. Již Aristoteles projevoval ve svých spisech zájem o studium mincí.

středověk až renesance, mince

Středověké mince, Tolary, Dukáty

Středověké mince, pražské groše a tolary. Po rozpadu západořímské říše se výjimečně vyskytovaly barbarské mince, spíše se však vůbec nepoužívaly. Na britských ostrovech se znovu razí mince od 8. století (arcibiskupové v Yorku a Canterbury). Frankové však razili mince již od zakladatele franské říše Chlodvíka I. Merovejského (králem 481 – 511) – konkrétně zlaté i stříbrné denáry. Karel Veliký pak zavedl karolinskou libru rovnající se 240 denárům, panovník si vyhradil na ražbu mincí monopol, objevily se zákony proti padělatelům – těm hrozily ve středověku nejvyšší tresty, např. uvaření v oleji. Motivy na rubu i líci jsou spojeny s konkrétními panovníky nebo křesťanstvím. Mince vyrobené ze zlata byly většinou různé typy dukátů, popř. florény. Stroje na výrobu mincí se zavádí od 16. století. V době italské renesance se ze směnek vyvinuly první evropské bankovky (mimo to existovaly i v Číně).

Na českém území se původně platilo nějakým druhem šátků – 10 ks se vyrovnalo denáru; první ražba mincí je doložena z roku 960 (Boleslav I.); šlo postupně o denáry „velkého střížku“ (10. st. – 1. pol. 11. st.), dále denáry „malého střížku“ (2. pol. 11. st. – 1. pol. 13. st.) a brakteáty od 13. st. (tenké, 40 mm, asi 1 g stříbra; na nich se poprvé setkáváme i s českým znakem – dvouocasým lvem); rozvoj ražby souvisel se vznikem nových měst a objevy nových stříbrných dolů. Ve 13. století se zde již razilo na 21 oficiálních místech. Ve 14. – poč. 16. st. se setkáváme s kvalitnějšími groši („denarius grossus“); pražský groš („grossus pragenses“, posléze ražený v Kutné Hoře) byl svého času nejkvalitnější měnou v Evropě. Pro představu, ve 14. století si nádeník vydělal 4 - 6 grošů týdně, tesař 16 – 20, krávu mohl koupit za 22 – 55, kus másla nebo sýra nebo nůž za groš. V 15. st. si běžný řemeslník vydělal 2,5 groše denně – kamenný dům na dnešním Staroměstském náměstí v Praze stál až 12000 grošů, v postranní uličce ale už „jen“ 1200 a dřevěný dům 360; pro porovnání, kuře stálo 0,5 a boty 4 groše. Na poč. 16. st. se objevuje po otevření tamních stříbrných dolů jáchymovský tolar (30 g stříbra, = 24 pražských grošů; od něj odvozuje své jméno dolar).

židovské mince

Židovské Mince | Repliky Izrael, středověk, starověk

První židovské mince byly vydávány oficiálně již od 4. století př. n. l. se svolením Peršanů, kteří měli v té době nadvládu; šlo často o mince se sovou (inspiraci řeckými mincemi s bohyní Aténou) a nápisem Yehud – perským výrazem pro judejskou provincii. Za vlády Antiocha VII (Seleukovská říše) se vydávaly napůl syrské, napůl izraelské mince s motivem lilie symbolizujícím Jeruzalém. První čistě židovské mince se vydávaly od roku 135 př. n. l. (Hasmoneonské království založené po úspěšném povstání Šimona Makabejského). Římané samozřejmě za doby tamní nadvlády razili nové typy mincí, značně se od sebe lišících za různých správců (např. Herodes vydával mince se širokým spektrem motivů včetně první živé bytosti – orla – od perských dob); Židé sami vydávali vlastní mince za dob povstání proti Římanům (z těch dob se v Izraeli často nalézají římské mince, které mají jen přeražený povrch). Zvláštní skupinou jsou později mince vydávané křižáky. Zajímavostí jsou evropské padělky antických hebrejských mincí vydávané od přibližně 16. st., které údajně obdržel Jidáš za svou zradu.

produkty
Doporučujeme
šperky s kameny
nové produkty
geologie minerály archeologie Kosovo je Srbija
0 Kč
rozšířené
Slovensko
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.  Další informace