Zpět do e-shopu

Bitva u Kutné Hory – boj Husitů s křižáky o zimním Slunovratu

Bitva u Kutné Hory – boj Husitů s křižáky o zimním Slunovratu
Středověk Čtvrtek, 14. březen 2024

Bitva u Kutné Hory

Neúspěch první křížové výpravy proti husitům katolickou Evropu neodradil, a tak se na jaře roku 1421 začala formovat druhá kruciáta, která do českého království vtrhla ve dvou vlnách. První část výpravy organizovaná říšskými kurfiřty vpadla do severních Čech na přelomu srpna a září, avšak brzy se stáhla zpět za hranice bez výraznějších vojenských úspěchů.

Mezitím se se zpožděním formovali křižáci v Uhrách pod vedením Zikmunda Lucemburského a jeho zetě Albrechta Rakouského. Vojenské oddíly této části druhé křížové výpravy směřovaly do Čech ze dvou směrů – jedna část vojska přes Moravu, druhá mířila do Čech z Lužice a ze Slezska. Předpokládaným místem spojení obou armád byla Kutná Hora, která byla kvůli stříbrným dolům a mincovně druhým nejdůležitějším městem království vedle Prahy.

Mezitím přitáhlo do Prahy 1. prosince vojsko táborského svazu pod velením Jana Žižky, který měl v úmyslu vytáhnout křižákům vstříc. O týden později vyrazilo táborské vojsko, následované kontingentem pražského svazu, ke Kutné Hoře. Město otevřelo husitům bez odporu brány, avšak Žižka v něm očividně nechtěl s vojskem setrvat déle, než bylo nezbytně nutné – dobře věděl, že kutnohorští měšťané jsou nakloněni Zikmundovi a obával se tudíž případné zrady z jejich strany.

Na základě zpráv o blížícím se křižáckém vojsku vytáhli husité ráno 21. prosince z Kutné Hory Kouřimskou bránou a ve vzdálenosti přibližně půl kilometru od města zformovali vozovou hradbu. Zanedlouho začal boj. Oddíly útočících uherských křižáků se snažily chránit proti střelbě husitských palných zbraní pomocí hovězího dobytka, který hnali před sebou jako živé štíty. Ani tato důmyslná taktika však křižákům nepomohla a Jan Žižka dokázal všechny útoky odrazit. Krátce poté se však ukázalo, že se právem obával zrady kutnohorských měšťanů – ti během bitvy otevřeli křižákům Kolínskou bránu a vpustili je do města. Husité se tak ocitli v obklíčení. Křižáci nadále útočili až do setmění, ale bez valného výsledku. Přes noc připravil Žižka vojsko na přesun a brzy ráno 22. prosince ještě za tmy přesunul celé vojsko z nebezpečného postavení na výhodnější pozici na vrchu Kaňk severně od města. Křižáci s takovýmto smělým a nebezpečným manévrem husitů vůbec nepočítali a nestihli na něj adekvátně zareagovat. Na takticky výhodné obranné postaveni husitské vozové hradby na vrchu Kaňk se již zaútočit neodvážili. Žižka tedy s vojskem vyčkal po celý den a navečer se začal stahovat k nejbližšímu husitskému městu, ke Kolínu. Ústup Jana Žižky si křižáci vykládali podle dobových zvyklostí jako své vítězství, neboť obecně platilo, že ten, kdo setrval na bojišti, byl považován za vítěze. Za necelé dva týdny poté však ukázalo, že situace je poněkud jiná...

A co číst dál