Obléhání Karlštejna husity roku 1422

Hrad Karlštejn byl jakožto citadela pro uchování českých korunovačních klenotů tradičním opěrným bodem vojenské moci českého krále. To platilo nejen za Karla IV. a jeho syna Václava, ale i během husitských válek, kdy si český trůn nárokoval Zikmund Lucemburský. Pražští husité si tuto skutečnost již od počátku husitské revoluce velice dobře uvědomovali a ani v nejmenším neměli zájem na tom, aby se v blízkosti Prahy nacházela takováto pevnost se silnou posádkou katolické strany. Pražané s pomocí spojenců ostatně již od roku 1420 systematicky „čistili“ rozsáhlejší okolí Prahy od tvrzí šlechty, která se nepřidala ke kalichu, a v roce 1421 ze stejného důvodu oblehli a dobyli Nový Hrad u Kunratic. Bylo zřejmé, že Karlštejn je další na řadě. 

Hrad byl na obléhání systematicky připravován již od začátku války, neboť je známo posílení posádky o další nově najaté žoldnéře (především střelce) a také o část původní posádky Pražského Hradu. Z urozených zmiňují Staré letopisy české na Karlštejně bez udání jmen "pět českých rytířů a k tomu řada jiných panošů". České korunovační klenoty se po Zikmundově rychlé korunovaci během událostí kolem bitvy na Vítkově v červenci 1420 na Karlštejn nejspíš již nevrátily, a z hradu se tak stala především vojenská pevnost. Pražané a jejich spojenci oblehli Karlštejn údajně 20. května 1422 a po dvou dnech přípravných obléhacích ženijních prací (zahrazení cest, stavba polního opevnění) začali hrad ostřelovat. Podle dobových záznamů nasadili 5 větších děl (houfnic či menších bombard?): Rychlici, Jaroměřku, Pražku, Hovorku a Trubačku. Spolu s nimi použili 4 velké praky (snad trebuchety či bricoly) a několik desítek palných zbraní střední ráže – 28 tarasnic a stejný počet srubnic. Obléhací vojsko bylo rozděleno na několik částí, které se shodovaly s hlavními palebnými postaveními Pražanů, kteří hrad dostali do doslova křížové palby. Palebná postavení byla rozmístěna na okolních vrších, jimiž byla Kněží hora, Haknovec (či „Nad Haknovým dolem“), Plešivec a Javorka. 

Věnceslav Černý: Husité obléhají Karlštýn (Wikimedia Commons)

Karlštejn byl stavěn v době, kdy zbraně na černý střelný prach do evropského vojenství teprve zvolna pronikaly a jeho opevnění s nimi nijak zvlášť účelově nepočítalo. Pokud však můžeme věřit mladšímu prameni z roku 1528, který popisuje tehdy již zastaralou střelnou výzbroj Karlštejna, mohly se na hradě v době obležení nacházet asi 3 houfnice, 4 tarasnice, asi 14 hákovnic a směs zbraní na rozhraní střední a malé ráže (harcovnice, srubnice, ručnice). Hrad tedy nebyl zcela bezbranný, co se zbraní na černý prach týče.

Pražanům se však proti hradu nedařilo navzdory tomu, že měli výborné postavení a přinejmenším na počátku obléhání i silnou palebnou převahu. Tu však během bojů postupně zredukovala prasknutí větších děl, patrně v důsledku předimenzování prachových náloží za účelem vyššího dostřelu či lepší průraznosti. Hrad se nepodařilo zapálit pomocí 22 zápalných projektilů z praků, ani do něj zanést nákazu metáním mršin a 1822 sudů s fekáliemi dováženými až z Prahy. Nepomohlo ani to, že husité otrávili potok, který zásoboval hrad vodou. Poté, co v září dorazil k obléhacímu vojsku litevský kníže a možný uchazeč o český trůn Zikmund Korybutovič, nastala pauza v podobě třídenního příměří, po němž husité sbírali síly na poslední pokus o dobytí hradu. V tuto chvíli již byli Pražané v nevýhodě – nejen že část děl byla vyřazena z boje, ale i jejich řady byly oslabeny, neboť část vojska se musela stáhnout k Praze v očekávání křížové výpravy, která měla Karlštejn vyprostit. Skutečně zformované křižácké vojsko se sice rozklížilo ještě před českými hranicemi, ale zprávy o něm stačily na oslabení obléhacího vojska husitů. Poslední pokus o dobytí hradu se konal 22. října a skončil neúspěchem. Obléhání nakonec skončilo 8. listopadu uzavřením ročního příměří s podmínkami pro obě strany: posádka se zavázala, že nebude měnit svůj počet, opravovat hrad, ani aktivně podporovat Zikmundovy vojenské operace. Husité se naopak zavázali neměnit pozici stávajících obléhacích stanovišť, z nichž některá již byla stejně opuštěná.

*   *   *

Ve zkratce k obléhání Karlštejna Jan DURDÍK, Husitské vojenství, Praha 1954, s. 82, 86.

Z novějších bádání k obléhání hradu Karlštejna husity souhrnně viz např.: Petr KOSCELNÍK, Obléhání hradu Karlštejn 1422, in: Archeologická studia – Sborník z 1. studentské konference katedry archeologie FF ZČU, Plzeň 2010, s. 87-98.