Zpět do e-shopu

Obléhání Karlštejna husity roku 1422

Obléhání Karlštejna husity roku 1422
Středověk Úterý, 26. březen 2024

Hrad Karlštejn byl jakožto citadela pro uchování českých korunovačních klenotů tradičním opěrným bodem vojenské moci českého krále. To platilo nejen za Karla IV. a jeho syna Václava, ale i během husitských válek, kdy si český trůn nárokoval Zikmund Lucemburský. Pražští husité si tuto skutečnost již od počátku husitské revoluce velice dobře uvědomovali a ani v nejmenším neměli zájem na tom, aby se v blízkosti Prahy nacházela takováto pevnost se silnou posádkou katolické strany. Pražané s pomocí spojenců ostatně již od roku 1420 systematicky „čistili“ rozsáhlejší okolí Prahy od tvrzí šlechty, která se nepřidala ke kalichu, a v roce 1421 ze stejného důvodu oblehli a dobyli Nový Hrad u Kunratic. Bylo zřejmé, že Karlštejn je další na řadě. 

Hrad byl na obléhání systematicky připravován již od začátku války, neboť je známo posílení posádky o další nově najaté žoldnéře (především střelce) a také o část původní posádky Pražského Hradu. Z urozených zmiňují Staré letopisy české na Karlštejně bez udání jmen "pět českých rytířů a k tomu řada jiných panošů". České korunovační klenoty se po Zikmundově rychlé korunovaci během událostí kolem bitvy na Vítkově v červenci 1420 na Karlštejn nejspíš již nevrátily, a z hradu se tak stala především vojenská pevnost. Pražané a jejich spojenci oblehli Karlštejn údajně 20. května 1422 a po dvou dnech přípravných obléhacích ženijních prací (zahrazení cest, stavba polního opevnění) začali hrad ostřelovat. Podle dobových záznamů nasadili 5 větších děl (houfnic či menších bombard?): Rychlici, Jaroměřku, Pražku, Hovorku a Trubačku. Spolu s nimi použili 4 velké praky (snad trebuchety či bricoly) a několik desítek palných zbraní střední ráže – 28 tarasnic a stejný počet srubnic. Obléhací vojsko bylo rozděleno na několik částí, které se shodovaly s hlavními palebnými postaveními Pražanů, kteří hrad dostali do doslova křížové palby. Palebná postavení byla rozmístěna na okolních vrších, jimiž byla Kněží hora, Haknovec (či „Nad Haknovým dolem“), Plešivec a Javorka. 

Věnceslav Černý: Husité obléhají Karlštýn (Wikimedia Commons)

Karlštejn byl stavěn v době, kdy zbraně na černý střelný prach do evropského vojenství teprve zvolna pronikaly a jeho opevnění s nimi nijak zvlášť účelově nepočítalo. Pokud však můžeme věřit mladšímu prameni z roku 1528, který popisuje tehdy již zastaralou střelnou výzbroj Karlštejna, mohly se na hradě v době obležení nacházet asi 3 houfnice, 4 tarasnice, asi 14 hákovnic a směs zbraní na rozhraní střední a malé ráže (harcovnice, srubnice, ručnice). Hrad tedy nebyl zcela bezbranný, co se zbraní na černý prach týče.

Pražanům se však proti hradu nedařilo navzdory tomu, že měli výborné postavení a přinejmenším na počátku obléhání i silnou palebnou převahu. Tu však během bojů postupně zredukovala prasknutí větších děl, patrně v důsledku předimenzování prachových náloží za účelem vyššího dostřelu či lepší průraznosti. Hrad se nepodařilo zapálit pomocí 22 zápalných projektilů z praků, ani do něj zanést nákazu metáním mršin a 1822 sudů s fekáliemi dováženými až z Prahy. Nepomohlo ani to, že husité otrávili potok, který zásoboval hrad vodou. Poté, co v září dorazil k obléhacímu vojsku litevský kníže a možný uchazeč o český trůn Zikmund Korybutovič, nastala pauza v podobě třídenního příměří, po němž husité sbírali síly na poslední pokus o dobytí hradu. V tuto chvíli již byli Pražané v nevýhodě – nejen že část děl byla vyřazena z boje, ale i jejich řady byly oslabeny, neboť část vojska se musela stáhnout k Praze v očekávání křížové výpravy, která měla Karlštejn vyprostit. Skutečně zformované křižácké vojsko se sice rozklížilo ještě před českými hranicemi, ale zprávy o něm stačily na oslabení obléhacího vojska husitů. Poslední pokus o dobytí hradu se konal 22. října a skončil neúspěchem. Obléhání nakonec skončilo 8. listopadu uzavřením ročního příměří s podmínkami pro obě strany: posádka se zavázala, že nebude měnit svůj počet, opravovat hrad, ani aktivně podporovat Zikmundovy vojenské operace. Husité se naopak zavázali neměnit pozici stávajících obléhacích stanovišť, z nichž některá již byla stejně opuštěná.

*   *   *

Ve zkratce k obléhání Karlštejna Jan DURDÍK, Husitské vojenství, Praha 1954, s. 82, 86.

Z novějších bádání k obléhání hradu Karlštejna husity souhrnně viz např.: Petr KOSCELNÍK, Obléhání hradu Karlštejn 1422, in: Archeologická studia – Sborník z 1. studentské konference katedry archeologie FF ZČU, Plzeň 2010, s. 87-98.

 

A co číst dál