Jan Hus

Jan Hus  (*c. 1370, +6. 7. 1415) 

Málokdo by na přelomu 80. a 90. let 14. století hledal v mladém pražském studentovi, rodákovi z jihočeského Husince u Prachatic, budoucího věhlasného náboženského reformátora. Jan Hus, který získal základy vzdělání nejspíš na farní škole v Prachaticích, se stal v Praze postupně bakalářem (1393) i magistrem (1396) tzv. svobodných umění, poté v roce 1400 knězem a posléze i kazatelem. Původní motivace stát se knězem kvůli hmotnému zabezpečení se během studií proměnila v silné přesvědčení o významu kněžské profese. Jan, kterého oslovilo dílo anglického reformátora Johna Wycliffa, patřil k těm, kteří volali po reformě církve, odstranění svatokupectví i morálních poklesků duchovních. Počáteční podporu krále Václava IV. však ztratil kvůli sporu o odpustky a po obviněních z kacířství v letech 1411–1413 se dostavil na předvolání na koncil v Kostnici v listopadu 1414, kdy byl zatčen. V následujícím procesu, v němž odmítl opustit své učení, byl odsouzen a 6. července 1415 upálen na hranici. Proti tomu se v Čechách zvedl odpor – 452 českých a moravských šlechticů zaslalo koncilu stížné listy opatřené svými pečetěmi, univerzita dosvědčila Husovu bezúhonnost a zájem o jeho učení rostl. Vzniklé napětí vedlo později k vypuknutí husitské revoluce a zahájení husitských válek.