Plátová zbroj v pozdním středověku – 15. století

V ochranné zbroji jízdních těžkooděnců a polotěžkých jezdců v 15. století již zcela dominoval plech. Krátce po roce 1400 byly končetiny těžkooděnců, podobně jako před tím v závěru 14. století, chráněny plátovými ochrannými prvky, mezi něž se počítala samozřejmě i přilba a plátové rukavice. Ochranu trupu u těchto posledních zbrojí tzv. přechodného typu zajišťovaly zejména plátové kabátce, tvořené menšími plátovými segmenty, nanýtovanými na koženém podkladu a mnohdy potažené textilií. Nicméně, již v poslední čtvrtině 14. století se začaly objevovat první kyrysy v podobě předního plechu a krátce poté i první kompletní kyrysy, tvořené předním i zadním plechem. Součásti plátové zbroje byly s pokračujícími roky 15. století nošeny stále více i pěšáky, kteří kromě přilby čím dál častěji nosili kyrys či alespoň přední plech, případně dílčí chrániče paží a plátové rukavice.

Šalířová zbroj (pán vlevo) „Šalířová zbroj“ - Zbroj arcivévody Zikmunda Tyrolského, c. 1470. - FFOULKES, Charles: Armour & Weapons. Clarendon Press, Oxford, 1909, s. 71.

Celoplátové zbroje ze sklonku 14. století sloužily dobře i v první čtvrtině 15. století, kdy se však začaly objevovat nové prvky. Dosud hojně nošenou přilbu zvanou basinet (či „psí nos“ - ve formě s typickým hledím připomínajícím čenich) doplnil a postupně nahradil tzv. velký basinet. Ten vycházel z předchozího modelu, avšak byl doplněn plátovým límcem a jeho hledí se zakulatilo. V německém kulturním okruhu se od 20. let 15. století začal objevovat zvláštní, zpravidla hranatý typ kyrysu, zvaný „kastenbrust“, který byl poměrně módní až do poloviny století. V průběhu 15. století (a zejména od jeho poloviny) se prosadily dva nejběžnější módní (ale samozřejmě i funkční) styly zpracování celoplátové zbroje – tzv. německý a italský. Styl označovaný jako německý se vyznačoval štíhlými elegantními liniemi, vybíháním okrajů plechů do špiček či do špičatých dekorativně prořezávaných motivů a kanelováním (či žebrováním) některých částí zbroje, které fungovalo jako praktické zesílení a zároveň působilo i esteticky. Styl označovaný jako italský byl naopak charakteristický hladkými oblými plochami plátů a specifickým tvarem poměrně objemných ramenních chráničů. Od 20. let 15. století se v italském prostředí vyvíjela také jezdecká uzavřená přilba s pohyblivým hledím, označovaná jako armet. 

Armet, 15. století. - LAKING, Guy Francis: A record of European armour and arms through seven centuries. Vol. 2. London G. Bell and Sons, 1920, s. 82

Ve středoevropském prostoru se přibližně ve 20.-30. letech 15. století objevila na scéně přilba, která se pro pozdní středověk stala téměř ikonickou – šalíř. Tato přilba, která se vyvinula z železného klobouku se sklopenou krempou, doplněnou vepředu o průzory, se stala běžnou součástí pozdně středověkých celoplátových zbrojí jízdních těžkooděnců. Přilbu měli nicméně v oblibě i pěšáci, kteří ji často nosili jako železný klobouk posunutou mírně do týla. Od této přilby se dnešní době odvozuje obecný termín „šalířová zbroj“, jímž se označují plátové zbroje z 2. poloviny 15. století zhotovené v tzv. německém stylu, u nichž zajišťuje ochranu hlavy právě přilba typu šalíř s plátovým podbradím (zvaným též plechový vous).

Šalíř, 2. polovina 15. století. - LAKING, Guy Francis: A record of European armour and arms through seven centuries. Vol. 2. / London G. Bell and Sons, 1920, s. 40.

Plátové podbradí („plechový vous“), 2. polovina 15. století.  LAKING, Guy Francis: A record of European armour and arms through seven centuries. Vol. 2. / London G. Bell and Sons, 1920, s. 47