Zbroj Černého prince

Edward z Woodstocku, známý též jako „černý princ“, je dnes již takřka legendární historickou postavou a jednou z předních osobností období stoleté války (1337-1453) mezi Anglií a Francií. Sám černý princ, třebaže prvorozený syn Edwarda III. a následník trůnu, se královské koruny nedočkal, neboť jej smrt zastihla ještě za otcova života, a králem se stal až princův syn jako Richard II. Edward z Woodstocku se však zapsal do historie i bez královské koruny jako odvážný a schopný vojevůdce, který neváhal promísit rytířské vedení války s ryze pragmatickými vojenskými postupy. Právě to mu vyneslo vítězství a slávu v bitvách u Kresčaku (1346) a Poitiers (1356). Pokud se jedná o přezdívku „černý princ“, je třeba dodat, že dodnes není uspokojivě vysvětlena. Historicky je doložena teprve v polovině 16. století a podle neověřené zprávy měla skutečně vzniknout za princova života, když jej takto měli označovat Francouzi – údajně na základě toho, jak drtivé porážky jim uštědřil v boji a patrně i v souvislosti s daňovým útiskem a masakry civilního obyvatelstva, které byly na rozkaz prince prováděny. Podle jiné teorie se mohla přezdívka zakládat na tom, že pláty princovy zbroje byly černěné, což ovšem není nijak potvrzeno.

V katedrále v Canterbury můžeme dodnes obdivovat náhrobek černého prince, zobrazeného v plné zbroji. Zbroj, v níž byl Edward z Woodstocku zpodobněn, odpovídala v době jeho úmrtí (1376) tehdejšímu standardu výzbroje jízdního těžkooděnce – je ovšem možné, že takovouto zbroj nosil princ již v době své největší slávy do bitev u Kresčaku a Poitiers. Obrazově je totiž doloženo, že zbroje v tomto provedení existovaly již v polovině 14. století, avšak tehdy se jednalo o – dalo by se říci – nový módní hit, který se v té době mohl dostat jen do užívání králů, členů panovnických rodů a příslušníků vysoké šlechty. Teprve v době princova úmrtí se k takové zbroji (byť v jednodušším provedení) mohli dostat také příslušníci nižší šlechty.

Princova zbroj na náhrobku se vyznačuje kompletní plátovou ochranou horních a dolních končetin. Sepjaté ruce chrání plátové rukavice typu tzv. přesýpací hodiny (klepsydry), které byly se začínaly používat kolem poloviny 14. století a nosili se ještě na počátku 15. století. Vypasovaná silueta trupu se stylizovaným varkočem naznačuje, že pod ní nosil princ buď vypasovaný plátový kabátec, nebo jeden z historicky prvních kyrysů, které se v této době postupně začínají objevovat. Zbroj však vykazuje i rysy, které ukazují na starší období – chrániče ramen nejsou doplněné o terčíky pro ochranu podpažních jamek, které byly od poslední čtvrtiny 14. století celkem běžné a princ má pod hlavou složenou kbelcovou přilbu, která byla pro těžkooděnce v boji důležitá při první srážce na kopí. Tato přilba se v první polovině 14. století nosila přes spodní přilbu – původně tzv. lebku, posléze basinet (někdy též šlap), kterou má princ na hlavě s ozdobnou korunkou – a v průběhu 2. poloviny 14. století ji nahrazovaly nové typy přileb s pohyblivým hledím, tzv. psí nos či „velký basinet“.