Bitva u Nebovid – boj o Třech králích
Bitva u Nebovid – boj o Třech králích
Po bitvě u Kutné Hory, která se odehrála během 21. a 22. prosince 1421, se císař Zikmund cítil vítězem. Husity sice nerozdrtil, avšak když husitský hejtman Jan Žižka odtáhl s vojskem směrem na Kolín, mohlo se křižácké vojsko považovat za vítězné, neboť tzv. podrželo pole. Zikmund takto považoval celou záležitost za vyřízenou a s ohledem na panující zimu nechal své vojsko, aby se rozptýlilo a nalezlo ubytování v Kutné Hoře a okolních vsích. Záhy se ukázalo, že podcenil situaci – či spíše samotného Jana Žižku.
Žižka totiž mezitím v období mezi vánočními svátky a počátkem nového roku 1422 u Kolína shromažďoval další posily, které měly k jeho vojsku dorazit především z východních Čech. Poté na začátku ledna vytáhl zpět směrem na Kutnou Horu a v den svátku Tří králů 6. ledna 1422 spatřili první křižáci husitské vojsko připravené k boji na pozici severozápadně od města u vesnice Nebovidy, tedy asi ve vzdálenosti pouhých 6 km od hradeb Kutné Hory. S husity se tehdy pustil do boje pouze narychlo shromážděný předvoj křižáckého vojska, který však neuspěl a údajně utrpěl značné ztráty mezi křižáky z Uher. Nelze se tomu divit, neboť komunikace mezi rozptýlenými křižáckými oddíly by byla i za jiných podmínek obtížná a v dané situaci, kdy Žižkův návrat nikdo neočekával, dokonce nemožná. Císař Zikmund si to uvědomoval stejně jako skutečnost, že případná obrana Kutné Hory s pouhou částí křižácké armády představovala riziko, že husité město dobydou. Z tohoto důvodu nařídil provést ústup v noci z 6. na 7. ledna. Vojsko, jehož nepříliš organizované stahování nemělo daleko k útěku, doprovázeli také někteří katoličtí měšťané z Kutné hory. Ve snaze zanechat Žižkovi doslova „spálenou zemi“ křižáci město zapálili a odvedli s sebou horníky – tím chtěli husitům zkomplikovat obnovení těžby v kutnohorských stříbrných dolech, které měly obrovský hospodářský, a tedy i strategický význam. Tento úmysl nepřítele byl Žižkovi natolik zřejmý, že ihned po vítězné bitvě nezačal protivníka pronásledovat, ale soustředil se na uhašení požáru ve městě. Teprve jakmile tohoto cíle dosáhl, pokračoval s vojskem za ustupujícími křižáky směrem k Německému (dnes Havlíčkovu) Brodu...
Související produkty
A co číst dál
Lov, pivo a chléb – tři pilíře přežití ve 14. století
Tento článek Vás vezme do světa, kde jídlo nebylo samozřejmostí, ale výsledkem dovedností, síly a často i odvahy riskovat. Podíváme se na tři základní pilíře středověkého přežití: lov, chléb a pivo. Tři věci, které mohly rozhodnout, jestli bude rytíř po bitvě hodovat nebo hladovět.
TOP 10 českých hradů s temnou minulostí
Každý hrad má svoje příběhy. O statečných rytířích, krásných pannách, šarvátkách i korunovacích. Jenže pod těmi vyprávěními často leží jiná vrstva. Temnější. Ta, kterou se kdysi nesmělo říkat nahlas. Místa, kde lidé trpěli. Umírali. Mizeli.
Příběh Rackova meče - Kingdom Come: Deliverance
V srdci českých dílen vznikla replika meče, který znají miliony hráčů po celém světě. Meč Racka Kobyly nese ve hře Kingdom Come: Deliverance břímě osudu. Měl být darem od otce, ale padl do rukou nepřítele. Nakonec byl ale znovu získán a předán tomu, komu skutečně patřil. Stal se symbolem věrnosti a schopnosti obstát navzdory nepřízni osudu.
Jošt Lucemburský: Moravský král, který sahal po římské koruně
Jošt Lucemburský, přezdívaný Moravský král, byl jednou z nejmocnějších a nejambicióznějších postav svého rodu. Politik, diplomat, válečník i kurfiřt, který se na konci svého života dotkl samotné římské koruny, byť jen na krátkou chvíli.